* 21. prosinec 1926, Praha, Československo
+ 26. únor 2011, Česká republika
Český spisovatel a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holocaustu.
Po válce, v roce 1946, studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladého světa, byl i scénáristou Čs. filmu (Barrandov): napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou.
V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 musel Československo opustit. Nejdříve emigroval do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel film, literaturu a scénáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem. V roce 1995 poněkud překvapil tím, že se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy.
Dílo
Tvorba Arnošta Lustiga málokdy vybočila z tématu holocaustu. Jeho knihy náleží k tzv. druhé vlně válečné prózy, tj. válečná próza z 50. a 60. let. Autoři druhé vlny se více zaměřovali na psychiku a vztah jedince k době než na události v širších souvislostech x faktograficky zaměřená první vlna.
Rysy jeho tvorby: vychází z drastických zkušeností hlavně z koncentračních táborů (vydává osobní zpověď). Chtěl tímto způsobem své dceři vylíčit tuto dobu. Zachycuje osudy mladých dívek, žen a starých lidí (jsou nejvíce zranitelní, protože jsou bezbranní). Všechny události představuje tak, jako by byly každodenní. Příběhy jsou buď povídky nebo novely a první vznikaly už v 1.pol. 50.let. Své příběhy neustále přepracovává. Již od svých prvních próz, soustředěných v povídkových sbírkách Noc a Naděje a Démanty noci píše Lustig příběhy, v jejichž centru stojí obyčejné, zdánlivě nehrdinské lidské charaktery konfrontované s mezní životní situací v koncentračních táborech. Válečnou tématiku neopouští ani ve svých rozsáhlejších, psychologicky laděných textech Můj známý Vili Feld a Dita Saxová. Ve svých prózách i s odstupem padesáti let hledá Lustig smysl lidství a podstatu lidského bytí. Pro jeho prózy, poznamenané zkušenostmi s nacistickou genocidou, je charakteristická věcnost podání a střízlivá dramatičnost.
*Noc a naděje, 1957 – sb.povídek, 7 povídek inspirovaných vlastními zážitky autora v terezínském ghettu
*Démanty noci, 1958 – sb.povídek, obsahuje povídku Tma nemá stín, která byla podle scénáře, na kterém se A. L. rovněž podílel, v režii Jana Němce roku 1964 zfilmována a patří ke klenotům české kinematografie, Kniha povídek a novel Démanty noci byla vydána poprvé v nakladatelství Mladá fronta v roce 1958. V češtině a četných překladech pak vyšla ve světě ještě několikrát. Spolu s románem Dita Saxová patří nejen k vrcholům Lustigovy tvorby, ale také do zlatého fondu poválečné literatury.
*Ulice ztracených bratří, 1959 – sb.povídek
*Můj známý Vili Feld, 1961 – novela, příběh člověka, který si obratně získává prospěch v Němci obsazené Praze i v prostředí koncentračního tábora (po válce pak deziluze a pocit zbytečnosti)
*První stanice štěstí, 1961 – povídky s poněkud socialistickým nádechem
*Dita Saxová, 1962 – novela, o dívce, která se vrací z koncentráku a není kvůli svým otřesným zážitkům schopná navázat normální život; díky nejistotě v poválečném světě nakonec odjíždí do Švýcarska a páchá sebevraždu skokem z ledovce
*Noc a den, 1962 – přepracovaný soubor již dříve vydaných povídek
*Transport z ráje, 1962
*Nikoho neponížíš, 1963 – sb. 4 povídek z prostředí protektorátu a Květnové revoluce
*Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, 1964 – novela podle skutečné události z roku 1943 v Itálii (Tehdy Němci na Sicílii zajali bohaté židovské podnikatele s americkými pasy, pod záminkami z nich vymámí jejich peníze a ožebračí je, pak je pošlou s mladou tanečnicí Kateřinou do plynu. Ta si to jako jediná uvědomí, vytrhne dozorci pistoli a zastřelí ho, i když ví, že vzpoura je marná.) Obsah podrobněji
*Vlny v řece, 1964 – souborné vydání několika jeho předchozích prací
*Bílé břízy na podzim, 1966
*Propast: Román, 1966 – vojín spadne do propasti a smrtelně se zraní, bilancuje svůj život
*Hořká vůně mandlí, 1968 – povídky, osudy jedné z mnoha židovských rodin zasažených holocaustem, tématikou jsou koncentrační tábory, válka a její následky
*Miláček, 1968 – román, zde zúročil zkušenost z izraelsko-arabského konfliktu, milostný příběh odehrávající se v obleženém Jeruzalémě, očima novináře Daného Polnauera je sledován milostný příběh z izraelsko-arabské války. Většina vydaných nákladů byla zničena
*Nemilovaná: Z deníku sedmnáctileté Perly Sch., 1979 – novela, příběh prostitutky v terezínském ghettu stylizovaný jako její deník;
*Král promluvil, neřekl nic, 1990 – román, návrat k postavě Viliho Felda z románu Můj známý Vili Feld
*Tma nemá stín, 1991
*Velká trojka, 1991
*Trilogie o osudech tří židovských žen:
-Colette: Dívka z Antverp, 1992
-Tanga: Dívka z Hamburku, 1992
-Lea: Dívka z Leeuwardenu, 2000
*Dům vrácené ozvěny, 1994
*Dívka s jizvou, 1995
*Kamarádi, 1995 – přibližuje život party židovských mladíků v Praze
*Modrý den, 1995
*Porgess, 1995
*Neslušné sny, 1997
*Oheň na vodě: Povídky, 1998
*Dobrý den, pane Lustig: Myšlenky o životě, 1999
*Krásné zelené oči, 2000
*Odpovědi: Rozhovory s Harry Jamesem Cargassem a Michalem Bauerem, 2000
*Eseje: Vybrané texty z let 1965–2000, 2001
*3×18 (portréty a postřehy), 2002 – autobiografie (spoluautor František Cinger)
*Zasvěcení, 2002
*Esence, 2004 – sbírka citátů
*O literatuře, 2006 – sbírka povídek (česky, německy, anglicky, francouzsky)
Mnohé z Lustigových prací se dočkaly televizních a filmových adaptací.