Macháček, Lubomír

 

* 21. červen 1947, Pardubice, Československo

 

Český psycholog a prozaik.

Otec byl vyučen obchodním příručím, matka byla absolventkou dvouleté ekonomické školy. Macháček absolvoval v Pardubicích Střední všeobecně vzdělávací školu (1962–65) a rok pracoval jako vychovatel v internátě Pozemních staveb v Rybitví (1965–66). Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval psychologii (1966–71, PhDr. 1984). Po vojenské službě pracoval v Pardubicích jako psycholog v Ústavu nápravné výchovy (pro ženy) v Pardubicích a poté v Okresní pedagogicko-psychologické poradně (1975–1989). V letech 1990–2005 působil jako vedoucí Poradny pro rodinu a partnerské vztahy, od roku 2006 je ředitelem Centra psychosociální pomoci – Rodinné a manželské poradny Pardubického kraje. Literárně se začal prosazovat už na střední škole, kdy spolu s Alexandrem Tomským redakčně spoluvytvářel studentský časopis Oxymóron (později Hlas). Přispíval do časopisů: Host do domu (1968 zde debutoval povídkou Poslání), Texty, Tvorba, Mladý svět, Čs. voják, Věda a život, Literární měsíčník (od 1976), Rudé právo, Naše rodina, Květy, Pochodeň (Hradec Králové), Svět práce, Právo (příloha Salon), Tahy, Hradecké noviny, Pardubické noviny aj.; publikuje také na internetu, kde v Edici hostů internetového časopisu Taxus Bohemica uveřejnil prózu Muž, který dělal lidi, a přispěl do sborníků Vlášení a Svěcení času. Detektivní povídky publikuje také v sešitových edicích Jedním dechem, Stalo se! aj. Na počátku 80. let stál u zrodu Parconu, celostátních setkání autorů a přátel literatury sci-fi. Přispěl do řady našich i zahraničních sborníků. Šifry: -lu-, ma, lum.

Dílo

Macháčkovy prózy určuje autorova profese. V psychologických povídkách, vyprávějících nejčastěji o dětech a starých lidech, dominuje tematika lidské osamělosti a odcizení v rodině
*Láska v kaluži
*Co skrýváme pod kůží
*Údolí osamělých běžců
*Ztracené lásky
Často jsou využívány postupy detektivního žánru, například postava psychologa v roli poradce a detektiva; na rozhraní psychologického příběhu a románu sci-fi stojí próza
*Chvění, v níž autor domýšlí možné dopady a úskalí klonování člověka (analogický motiv náhrady lidských orgánů pomocí klonování se objevuje také v próze s detektivní zápletkou Milenka Půlnoc). Vyprávění o útěku hrdinky z vězení propojuje v románu z vězeňského prostředí
*Začít milovat – analýzu životního bloudění trestanců s otázkami psychické a sociální podmíněnosti kriminality i možností nápravy deformované lidské duše. Autorovo hledání harmonie v současném světě má však nejednou podobu schematického syžetu přímočaře směřujícího k pozitivnímu řešení. – Psychologizujícím přístupem ke sci-fi se Macháček přiřazuje k linii tvorby Stanisława Lema a Josefa Nesvadby. Zpočátku psal povídky, v nichž fantaskní prvky ozvláštňovaly například příběh s ekologickou tematikou, později se jeho antiutopie vyvíjely ke klasické science fiction. Tematicky převládají variace na téma zpohodlnění lidstva, jež vede k nebezpečí ztráty smyslu života, časté je i téma vědeckého experimentu s lidskou psychikou. Myšlenka rozpadu identity člověka v důsledku ztráty kontaktu s přírodou spojuje Macháčkovu sci-fi s jeho povídkami s tajemstvím, pojatými většinou jako nevysvětlitelné iracionálno na hranici snu, některé povídky ze sbírek
*Láska v kaluži
*Písek v zubech
*Výlety do snů
Etudami na téma strachu jsou hororové povídky
*Večeře pro hosta
*Fanyno štěstí (v souboru Písek v zubech); titulní povídka Písek v zubech se později stala východiskem gotického románu
*Zasvěcen démony, příběhu hudebního génia, který své schopnosti získává tím, že ze svých posluchačů vysává jejich vitalitu. Detektivní povídky, publikované částečně v časopisech a sešitových edicích, shrnul autor do souboru
*Básníci nevraždí.

Próza

*Láska v kaluži, 1975
* Písek v zubech, 1978, přeprac. tit. povídka samostatně, 1993)
*Co skrýváme pod kůží, 1979
*Začít milova, 1981
*Výlety do snů, sci-fi, 1984
*A budeme šťastni, 1985
*Údolí osamělých běžců, 1987
*Fantastický mezičas, sci-fi, 1989
*Upíří tanec, 1993
*Ztracené lásky, 1993
*Kde je ta šibenice, 1994
*Krvavý anděl, 1996
*Kanibal, 1996
*Poklad na Kunětické hoře, báje a pověsti, 1997
*Zasvěcen démony, 2001
*Zač je v Pardubicích perník aneb Perníčkova dobrodružství ve vzduchu, na souši a na vodě (pohádka, 2002
*Stín pavouka, 2003
*Milenka Půlnoc, 2003
*Jak chutná v Pardubicích perník aneb Marcipánkova dobrodružství ve vzduchu, na souši a na vodě, pohádka, 2004
*Básníci nevraždí, 2006
*Chvění, 2007
*Jak voní v Pardubicích perník, pohádka, 2007

Výbor

*Kdybych byla kočkou, 2006

Příspěvky ve sbornících

Začátek (1973); Všedný deň (Bratislava 1979); Erkundungen (Berlín 1979); Příběhy o zvířatech a lidech (1980); Příběhy našich let (1980); Kolik barev má duha (1981); Příběhy s tajemstvím (1981); Zeitschleifen (Berlín 1981); Letokruhy (1982); Příběhy se záhadou (1983); Lidé ze souhvězdí Lva (1983); Na rozdrożu (Katowice 1983); Stalo se zítra (1984); Hvězdy v trávě (1984); Hledání budoucího času (1985); Návrat na planetu Zemi (1985); Teď už budeme lidé (1985); Živý proud. Česká povídka 1945–1985 (1986); Lásky pozemské (1987); Cybernetyczne laleczki (polsky, Poznań, 1987); Přistání na Řípu (1988); Příběhy o maminkách (1989); Prigodnicko fantastični opovidannija (Kyjev 1989); Das Blei der Zeit (München 1991); Nejlepší detektivní povídky roku (1994, 1995, 1996, 1997, 2007); Kam se poděla původní česká literatura? (1997); Lásky a nelásky (1998); Století lásky a nenávisti (1999); 27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů (2000); Česká detektivka konce tisíciletí (2000); In flagranti (2002); Tady a teď (2003), Dvanáct východočeských prozaiků (2007).