* 1. únor 1882, Úvaly, Rakousko-Uhersko
+ 16. leden 1967, Praha, Československo
Česká spisovatelka a novinářka.
Vlastním jménem Marie Bartošová. Pocházela z chudých poměrů, na Kladně absolvovala měšťanku. Pak působila jako služebná v Budapešti, krátkou dobu také jako písařka v Praze. V letech 1904 až 1906 žila ve Vídni a tam se zapojila do dělnického hnutí. Krátce žila v Paříži, pak se vrátila do Prahy. Její mládí ovlivnilo nejen celou její další tvorbu, ale i její politické názory. Nejdříve byla levicovou anarchistkou, od roku 1908 byla členkou Sociální demokracie a později (1921) vstoupila do KSČ. Pokoušela se získat vzdělání, to se jí podařilo ve skupině, která se soustředila kolem S. K. Neumanna. Pracovala jako redaktorka Rudého práva, kde psala pro děti. Působila i v Ženském listu, což byl komunistický tisk pro ženy, Právu lidu, Dělnických listech a týdeníku Čin. Angažovala se i v politice a svoji pozici zneužívala k selekci pouze určitých autorů.Dílo
K jejímu dílu lze říci, že má jedno společné téma, a to špatné životní postavení žen a dívek. Toto téma se objevuje ve všech jejích dílech v mnoha rovinách a podobách (psychologické, etické, milostné, …) většinou v maloměšťáckých rodinách, občas je téma spojeno s buržoazií a třídním bojem. Autorčino pojetí žen je ve stylu „být ženou znamená trpět“. Z počátku své tvorby psala především povídky, později psala i romány.
*Povídky z pekla
*Plané milování
*Mučenky
*Panenství – 1907, román. Na motivy toho románu natočil režisér Otakar Vávra stejnojmenný film.
*Nepřítel v domě
*Dcery země
*Červené kvítí – 1912
*Náměstí republiky – 1914, tento román svědčí o autorčině rozchodu s anarchismem, odehrává se v Paříži a nemá nic společného s pražským nám. Republiky, které se v této době (Rak.-Uh.) jmenovalo Josefské.
*Přehrada – 1932, jedno z vrcholných děl poválečné avantgardy. Tento utopistický román zachycuje během 24 hodin budoucí socialistickou revoluci v Praze. Má velmi zajímavou kompozici – je složen z řady střípků, které dohromady podávají živý obraz revoluční Prahy.
*Nejkrásnější svět
*Africké vteřiny
*Sedm hrobů
*Parta na křižovatce – 1933, tato povídka je předchůdce Sirény
*Siréna – 1935, zřejmě nejvýznamnější autorčino dílo, generační román kladenské dělnické rodiny Hudců. Zobrazuje zde jejich sociální a názorový vývoj. Pravděpodobně je to skutečně syntéza kladenského proletariátu té doby (zachycuje stávky atd.).
*Havířská balada – 1938, navazuje na Sirénu
*Divoký západ – 1945
*Dívky tepané ze stříbra – 1964
*Hledání domova – lyrika, vyznání lásky k české přírodě
Reportáže
*Africké vteřiny-život obyvatel Tuniska, Alžírska a Maroka/Maghrebu/ „pod jhem francouzských kolonizátorů“
*Vítězný pochod-dojmy a okouzlení z návštěv SSSR od r. 1924
*Zpívající Čína
Pro děti
Knihy pro děti jsou stejného rázu jako díla pro dospělé, nechybí zde ani propagační myšlenky, ani těžké postavení ženy.
*Robinsonka – Blaženka, mladá dívka se kvůli smrti své matky musí stát narychlo samostatnou (dospělou). Je to snílek s obrovskou fantazií, je citlivá a uzavřená. Její tatínek pan Bor pracuje jako taxikář a i když se pro ní snaží udělat všechno, není moc často doma, a tak se Blaženka cítí osamoceně. Maminka umírá po porodu bratříčka, otec se však o něj nemůže starat, a tak ho musejí dát do ústavu. Blaženka musí převzít domácí práce, s kterými jí ale pomáhá sousedka Tonička (jako Pátek z Robinsona). Na Vánoce se Blaženka snaží o pěkný večer, ale nic se jí nedaří, všechno se na ní svalí a udělá se jí špatně. Dostala ale vysněné kolo, a tak mohla jezdit s kamarádem Duchoněm z tábora, který jí předtím učil jezdit. Tonička si chce nakonec vzít otce, vzít bratříčka zpět domů a Blaženka se zamiluje do Duchoně.
*Zlatý pramen
*Bruno, čili dobrodružství německého hocha na české vesnici
*Zázračná hodinka
*Rudá vlčata
*Veselá kniha zvířátek
*Nespokojený králíček