* 16. březen 1882, Plzeň, Rakousko-Uhersko
+ 12. únor 1975, Lázně Bělohrad, Československo
Česká spisovatelka historické prózy a poezie, autorka loutkových her.
Po ukončení studia od roku 1911 učila na několika vesnických školách a od roku 1923 se usadila v Lázních Bělohrad, kde zůstala po celý zbytek života. V roce 1930 byla předčasně penzionována a věnovala se pouze literární tvorbě. Publikovala v Lidových novinách, v Právu lidu a v časopise Venkov. Za historickými prameny podnikala tématické cesty po Evropě – Německo, Polsko, Francie – i po Spojených státech amerických. Mnoho času věnovala zejména studiu života a díla Jana Ámose Komenského.
Dílo
Ve své tvorbě se orientovala zpočátku na nejmenší děti, vydala pro ně
*Obrázky a veršíčky pro nejmenší dětičky (1928), poté i na starší děti
*Jdou muzikanti pohádkou (1941).
Věnovala se i psaní poezie a loutkových her, ale tato část její tvorby z dnešního hlediska není vyhledávaná, měla ve své době pouze výchovnou úlohu.
Leontina Mašínová se našla v historické tvorbě, zde psala nejen životopisné romány, ale i povídky, pohádky a pověsti. Vždy vycházela z historických pramenů a nejraději vybírala témata svých děl z náboženských konfliktů v naší zemi. O tom svědčí její román
*Milíč z Kroměříže, 1926 – čerpala z období reformace a jednoty bratrské nebo ze stejného období dějin je i román
*Hořící sloup, 1936.
Pro děti a mládež napsala pohádky a pověsti čerpající z historie
*Z dávných dob, 1969 a
*Staré pověsti a legendy, 1941.
Román
*Uletělo jaro, 1925, se trochu v její tvorbě vymyká, protože nás provádí Prahou 19. století a je historickým pramenem života lidí v té době.
Nepochybně stěžejním dílem Leontiny Mašínové jsou práce o životě a díle Jana Ámose Komenského – její trilogie s názvem
*Nesmrtelný poutník, který se skládá z prvního dílu s názvem
*Mladá léta Jana Ámose, 1957, druhého dílu s názvem
*Do labyrintu světa, 1958 a třetí díl má název
*Planoucí pochodeň, 1961.