Matějka, Josef

 

* 29. březen 1879, Záluží u Hořovic, Rakousko-Uhersko

+ 31. červenec 1909, Záluží u Hořovic, Rakousko-Uhersko

 

Český spisovatel, literární kritik a recitátor.

Pocházel z venkovského prostředí a venkovský život byl také častým námětem jeho knih. Již od dětství byl vážně nemocen. Čtyři roky navštěvoval obecnou školu v Záluží, pak přešel na měšťanskou školu do Hořovic. Ředitele této školy byl Karel Kolář, otec Karla Sezimy, s nímž se Josef Matějka brzy spřátelil.
V roce 1893 odešel studovat do Prahy na tříletou obchodní akademii. Přestože na něho život v Praze zapůsobil, rád se vracel do rodného kraje. Zde pořádal večírky, divadla a tance a mezi přáteli byl oblíben.
Po ukončení studií vstoupil v roce 1896 do služeb města Prahy, kde pracoval na berním úřadě, poté ve věznici a v účtárně.
Zájem o literaturu přivedl mladého Josefa Matějku do kruhu tehdejší literární mládeže. Patřil mezi zakladatele tzv. Salonu odmítnutých, což byl orgán nejmladší literární generace. Uměl výborně recitovat a hodně četl. Přestože neuměl zpívat ani hrát na žádný hudební nástroj, zajímal se o hudbu.
V tanečních hodinách se seznámil s Helenou Kovaříkovou, dcerou bohatého podnikatele z Prahy. V roce 1903 se s ní oženil.
Stále častěji se u něj projevovala ledvinová nemoc, která ho velmi oslabovala. V létě roku 1909 se vrací na zotavenou do rodného Záluží, kde 30. července umírá. Je pohřben do rodinné hrobky na cerhovickém hřbitově.
Smrt Josefa Matějky velmi zasáhla jeho mladou ženu. Ta zemřela o šest měsíců později 2. 2. 1910. Tragédii obou mladých lidí zachytila ve svém románu Popel spisovatelka Helena Malířová.

Dílo

*Překypělé síly – novela
*Exotikové – román z pražského prostředí
*Zlato – groteska
*Malý prorok – povídka
*Mrtvý bod – povídka
*V okovech země – povídka