* 12. říjen 1896, Janov, Itálie
+ 12. srpen 1981, Miláno, Itálie
Italský básník, literární a hudební kritik.
Byl to víceméně samouk. Ze třetího ročníku průmyslové školy odešel a dál studoval soukromě. Jeho snem bylo stát se operním pěvcem. Zájem o hudbu ho provázel po celý život. Jako novinář napsal řadu hudebních kritik. V roce 1917 narukoval k ligurské brigádě a zúčastnil se bojů ve Vallsaru. Roku 1922 založil v Turíně s básníkem Solmim časopis První doba. Krajem jeho srdce a poezie se stalo Monterosso v Cinque Terre na pobřeží Středozemního moře, kde již roku 1916 napsal své první verše. V roce 1929 byl zaměstnancem nakladatelství ve Florencii, nepřihlásil se do fašistické strany a našel dočasné útočiště v nezávislém literárněvědném kabinetu. V roce 1938 odmítl přihlášku do fašistické strany a ihned dostal výpověď. Po válce se stal členem Strany akce, sdružení disidentů politických stran vzešlých z odboje. Od roku 1947 pracoval v milánském deníku Corriere della Serre a roku 1967 byl jmenován doživotním senátorem Italské republiky. Roku 1975 také obdržel Nobelovu cenu za celoživotní dílo.
Dílo
*Sépiové kosti, 1925 – druhé rozšířené vydání sbírky se dostalo do oběhu roku 1928
*Příležitosti, 1939 – jeho verše se více poetizují a ztrácejí drsnost ligurského světa
*Vichřice a jiné, 1956 – sbírka je syntézou jeho životních zkušeností
*Mimo dům, 1969 – kniha reportáží o setkání s umělci
*Auto da fé, 1966 – sborník studií a esejů
*Směs, 1962 – 70 – básně
*Deník roku 71, 1971 – básně, črty
*Deník roku 1971 a 1972, 1973
*Sešit čtyř let, 1973 – 77
