* 12. březen 1915, Praha, Rakousko-Uhersko
+ 5. duben 1991, Praha, Československo
Český prozaik, publicista a scénárista a překladatel.
Narodil se jako syn malíře Alfonze Muchy. V dětství žil s rodiči v cizině. V Praze začal studovat gymnázium, přitom dva roky pobýval ve Švýcarsku a Francii, dva roky ještě v Jindřichově Hradci. V roce 1934 konečně složil v Praze maturitu. Z vysokých škol si zvolil medicínu, a to nejdříve v Praze, potom na Sorboně v Paříži. Po návratu domů pokračoval na Filozofické fakultě ve studiu dějin umění a orientalistiky. Studium však nedokončil. V roce 1939 se přihlásil do československé jednotky francouzské armády. Po okupaci Francie byl evakuován do Anglie, kde pracoval pro rozhlas. Po přechodu k letectvu se stal válečným zpravodajcem rozhlasové stanice BBC v severní Africe, na Středním východě, v Asii a na konci války na západní frontě. Po roce 1945 pracoval jako novinář, cestoval po Evropě, přitom vyvíjel i činnost spisovatelskou. Jako účastník západního odboje byl v roce 1951 obžalován a odsouzen na šest let do vězení. Tam pracoval převážně jako lékař v uhelných a uranových dolech. V roce 1955 byl propuštěn na základě amnestie, později rehabilitován. Pokračoval v literární práci, pracoval i jako scenárista ve studiu na Barrandově. Svobodně pracovat a publikovat však mohl až v 80. letech. Od šedesátých let žil Mucha střídavě v Praze a Londýně. V roce 1989 byl zvolen předsedou českého PEN klubu. Jeho první manželkou byla Vítězslava Kaprálová (žila a v letech 1915 – 1940), hudební skladatelka a výrazná umělecká osobnost, důvěrná přítelkyně skladatele Bohuslava Martinů. Druhou manželkou byla skotská hudební skladatelka G. Thomsenová.Dílo
Muchova literární tvorba má výrazné autobiografické rysy. Podstatný význam mají zážitky z 2. světové války, z perzekuce po válce i soukromé události v manželství a rodině.
Próza
Zkušenosti vojáků na západní frontě a jejich pocity po návratu domů:
*Problémy poručíka Knapa – 1946, cyklus povídek
*Most – 1946, román
*Spálená setba – 1948, román
Příběhy vycházející z osobních zkušeností, nachází prostor pro úvahy o lidském životě:
*Válka pokračuje – 1949, román, u hrdinů nachází pocity vnitřní prázdnoty při porovnání jejich postojů ve válce a po ní.
Volná trilogie inspirovaná politickým děním v padesátých letech:
*Pravděpodobná tvář – 1963
*Marieta v noci – 1969
*Věčná zahrada – posmrtně 1994
Romány s autobiografickými prvky:
*Studené slunce – 1968, román je vlastně deník vězně o pobytu v trestním táboře spolu s úvahami o literatuře a umění
*Kankán se svatozáří – 1969 (Alfons Mucha – 1982), věnováno životu a výtvarnému dílu autorova otce
*Lloydova hlava – 1987 – reportážně esejistická próza
*Podivné lásky – 1988, nahlédnutí do Muchových intimních vztahů, hlavní postavou románu je jeho první manželka Vítězslava Kaprálová.
Reportáže
*Oheň proti ohni – 1947, těží ze zkušeností válečného zpravodaje
*Černý a bílý New York – 1965
Filmové scénáře
*Roztržka – 1956
*Povodeň – 1958
*Vánice – 1962
*Král Králů – 1963
*Třicet jedna ve stínu – 1965
Jiří Mucha překládal rovněž většinou divadelní hry soudobých angloamerických a francouzských autorů.