Má lásko, jen ty smíš kázat mi nad hrobem.
Bude mi lehká zem
Už nemám ani klobouk
pluje povětřím.
Jak zvony hledá Řím…
Či sebe sama ? Co já vím ?
Jen to, že co mám tebe,
už tíži necítím…
Petr Hapka zemřel. Někteří se o něj hned tradičně otřeli, jiní udělali pouhý součet. Jeho přátelé a známí však vědí, že přišli o neskutečného člověka, hudebníka, skladatele. V posledních časech byl jeho život určitě neradostný, ale radost z muziky a textů bude rozdávat ještě hezky dlouho. Možná natrvalo, je totiž v podobném hudebním žánru v Čechách nenahraditelný.
Loňského léta jsem začal jezdit na chopperu, pomalinku, polehounku, jak se patří k mému věku. Hlavně k tomu, že jsem na motorce, mimo autoškoly před více jak 35 lety, nikdy neseděl.
Jezdil jsem na Okoř. V restauraci v zatáčce, kousek od zříceniny, jsem postavil motorku, objednal si držkovou polévku za 10 Kč, nealko pivo a vyhlížel Hapku. Co když pojede okolo na svém Harleyi? Třeba se mi naskytne příležitost poděkovat za jeho Levandulovou, Vanu plnou fialek, S cizí ženou v cizím pokoji, V penzionu Svět, Stáří a mnoho dalších…
Bohužel ho už na Okoři nepotkám nikdy.
Petr