* 18. srpen 1818, Nový Dvůr, Čechy
+ 17. srpen 1882, Praha, Rakousko-Uhersko
Český básník, novinář, literární kritik a teoretik.
Byl synem šafáře. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho matka byla Němka. Od roku 1830 studoval v České Lípě na Německém gymnáziu, později v Litoměřicích. Od roku 1836 studoval v Praze filozofii. Zde se pod vlivem četby J. Kollára a přátelství s J. K. Tylem, K. J. Erbenem a B. Němcovou přimkl k češství a začal se věnovat poezii. Při studiích na univerzitě se Nebeský věnoval převážně německé a starořecké literatuře a filozofii. Svůj vzor pro své básnické začátky spatřoval v Lenauovi. V roce 1846 začal studovat medicínu v Praze a ve Vídni, ale studium nedokončil. Stal se vychovatelem, studoval literární historii a z Vídně přispíval do českých časopisů. Jeho Listy z Vídně, které otiskovaly Květy, znamenaly pokusy o český fejeton. Po návratu do Prahy byl Nebeský vychovatelem v rodině rytíře Jana Norberta z Neuberku, sběratele starých literárních památek. V roce 1848 se zúčastnil po boku J. Palackého a K. H. Borovského politického života jako člen Národního výboru a delegát Slovanského sjezdu. Stal se také dočasným redakčním zástupcem K. H. Borovského v Národních novinách. Nebeský se však brzy vzdal politické aktivity. V roce 1849 se stal docentem dějin české literatury a českého básnictví na univerzitě v Praze, ale nepřednášel. Od roku 1851 se stal sekretářem Národního muzea a správcem muzejní pokladny. V letech 1850 – 61 působil i jako redaktor Časopisu Českého muzea. V roce 1852 byl jmenován sekretářem Matice české. Přispíval do Květů, České včely, České besedy, Lumíra, Rodinné kroniky atd.
Od roku 1873, kdy byl již vážně nemocen, se Nebeský veřejného života neúčastnil.
Dílo
Celkovým charakterem svého básnického projevu se blíží k dílu K. H. Máchy. Nebeského básně jsou chmurně náladově laděné, od Máchových básní se liší nedostatkem myšlenkové dramatičnosti a citového napětí. Nebeský byl básníkem přírodní a milostné reflexe.
*Píseň hrobní – 1838, básnický debut vydaný v časopise Květy
*Protichůdci – 1844, básnická povídka, v české poezii jde o významný pokus o překlenutí romantického rozporu mezi snem a skutečností, snahou o vykreslení reality, života a práce pro celek.
*Výbor básní – 1886, posmrtně vydal Jan Neruda
přebásňoval moderní i tradiční autory
*Kytice ze španělských romancí – 1864
*Novořecké národní písně – 1864
Teoreticko-historické studie
*Literatura lidu – 1847, v Časopise Českého muzea, teorie o nutnosti studovat tradiční lidovou četbu
*Dějiny Muzea Království českého – 1868
*O novořeckém národním básnictví
*Kalevala – o finském národním eposu
Nebeský překládal staroklasická dramata.
