Nechvátal, František

posted in: Výročí | 0

 

* 22. říjen 1905, Velký Újezd u Olomouce, Rakousko-Uhersko

+ 10. září 1983, Tanvald, Československo

 

Český překladatel a básník.

Po maturitě na učitelském ústavu v Olomouci (1924) studoval v Praze na Husově fakultě dva roky bohosloví a působil jako učitel náboženství v Praze, později v Prostějově (1929 – 35) a znovu v Praze (1935 – 45). Za pobytu v Prostějově se seznámil s B. Václavkem, který ovlivnil jeho ideový vývoj a s nímž za druhé světové války spolupracoval v odboji. Po revoluci 1945 pracoval na ministerstvu informací, v letech 1948 – 53 byl kulturním přidělencem ve Varšavě, v letech 1959 – 62 působil v téže funkci na velvyslanectví v Sofii (Bulharsko) a v letech 1963 – 64 byl pracovníkem Památníku národního písemnictví v Praze. Přispíval do časopisů
a novin: Lumír, Moderní revue, Kolo, Středisko, Čin, U Blok, Index, Kultura doby, Rozhledy, Rudé právo, Tvorba, Kritický měsíčník, Nový život, Literární noviny a Literární měsíčník. Sám redigoval Nový život v letech 1954 – 58.

Dílo

Na počátku své poetické tvorby se zaobíral otázkami věčnosti, nicoty a smrti. Zároveň však už odráží reálný stav soudobého světa a odhaluje kořeny společenských rozporů. Později na něj začal mít vliv poetismus. Hlásí se k revolučnímu programu proletariátu a snaží se vyslovit vidinu nové společnosti. Jeho poezie se později hlouběji přiklání k smyslovému životu a každodennímu lidskému údělu. Ve verších navazujících na moravské lidové písně se s vášnivým zaujetím vyznává z lásky k ohrožené rodné zemi a za okupace používá jinotajný, národní vědomí burcující smysl. V poválečných básních se zbavuje definitivně spiritualismu a náboženské symboliky. Oslavuje přírodu a erotickou lásku. Nové tóny do Nechvátalovy poezie vnáší smutek ze stárnutí a opuštěnosti. V 70. letech prožívá tvůrčí obrodu. Nepoddává se skepsi, píše optimistickou, širokodechou a umělecky disciplinovanou lyriku a shrnuje dosavadní životní zkušenost v obrazech smyslového okouzlení láskou k domovu, přírodě, ženě a mateřskému jazyku. Nechvátal je také autorem poezie pro děti. Námětově v ní čerpá z venkovského života. Jeho básnickou tvorbu doplňují překlady ze španělské poezie.

Básnické sbírky

*Vichřice (1932)
*Slunovrat (1933)
*Oheň a meč (1934)
*Vedro na paletě (1935)
*Železná mříž (1937)
*Magnetová hora (1937)
*Mateřské znamení (1939)
*Věneček rozmarýny (1943)
*Vzdechy trávy (1944)
*Nářky nad Josefem Horou (1945)
*Popel a dým (1946)
*Zajetí babylónské (1946)
*Černá studna (1946)
*Svatební lože (1946)
*Říjen (1947)
*Medová studánka (1946, pro děti)
*Žlutá růže (1948)
*Slova lásky (1953)
*Hojivá zřídla (1957)
*Zelená hudby léta (1958)
*Pod oblohou radovánek (1960, pro děti)
*Blažený pozemšťan (1960)
*Dary lásky (1967)
*Tichý oceán (1968)
*Rosa,rosa,rosička (1972, pro děti)
*V mámině náručí (1975, pro děti)
*Bílá holubice (1978)
*Mateřština (1978)

Výbory

*Věrnost (1954)
*Kniha mladosti (1956)
*Kniha úzkosti a naděje (1964)
*Líbání chleba (1975)
*Hlad lásky (1976)
*Modrá planeta (1977)
*Kniha milostná (1980)
*Zpěvy sváteční (1980)
*Básně (1980)

Překlady

*A. Machado – Země Alvargon – Zálesova (1937)
*M. Magdaleno – Výheň (1946)
*P. Neruda – Španělsko v srdci (1946)
*F. G. Lorca – Cikánské romance (1946)
*J. R. Jimenés – Stříbrák a já (1961)