* 4. únor 1820, Vídeň, Rakousko
+ 4. srpen 1862, Praha, Čechy
Česká spisovatelka.
Po jejím narození se rodina usadila v Ratibořicích u České skalice na statcích kněžny Zaháňské. Neměla žádné zvláštní vzdělání. Do školy chodila v České Skalici
V dětství na ní měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou.
Také pobyt v německé rodině panského správce, kde poprvé přišla do styku s literaturou, měl na ní velký vliv.
Jako sedmnáctiletá byla pod nátlakem své matky provdána za Josefa Němce, který byl úředníkem finanční stráže a byl dvakrát starší než ona. Manželé se téměř každý rok stěhovali . Během těchto přesunů se jim narodily čtyři děti. Její manželství nebylo šťastné, Němec byl často unavený a nepříjemný.
Když rodina konečně zakotvila v Praze, začala se scházet se všemi představiteli tehdejší české kultury. Začala psát a uveřejňovat básně v časopisech. V roce 1845 se Němcovi přestěhovali na Chodsko. Začala se věnovat sběratelské činnosti a zajímala se o sociální podmínky lidu. Jako jedna z prvních u nás se seznámila s učením utopického socialismu, jak ho propagoval filozof a kněz Matouš Klácel.
Roku 1853 byl Němec odvolán z funkce, nejprve mu byl snížen plat na polovinu, později mu byl plat zastaven úplně. Josef Němec se proto ocitl bez práce a Božena hledala pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně.
V roce 1861 přijela do Litomyšle redigovat své spisy. Bohužel onemocněla a svou práci nedokončila. Koncem padesátých let se rozhodla žít sama s dětmi. Manžel jí odmítl dávat peníze na chod domácnosti. Potkalo ji velké neštěstí, když jí zemřel syn Hynek. V této těžké době vznikalo její největší dílo Babička. V této době se sblížila s májovci. Jinak se stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského, kterému na rakev položila trnovou korunu.
Celý život prožila v ponižující chudobě a často i v hladu. Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě. Její muž byl pohřben v Táboře.
Dílo
*Národní báchorky a pověsti (1845-1847) – pohádky, místní pověsti a legendy. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky. Hlavní myšlenkou pohádek je rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silou zla.
*Slovanské pohádky a pověsti (1857-1858) – napsala je tak, jak je slyšela od vypravěčů.
*Obrazy z okolí Domažlického – cestopisné články, ve kterých použila poznatky z Chodska a z několikaletého pobytu na Slovensku.
*Babička (1855) – psáno po smrti syna Hynka (spisovatelka v tomto díle nejspíše hledala útěchu). Popisuje zde vzpomínky na šťastné dětství prožité v ratibořickém údolí. Ústřední postavou díla je babička – silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky. Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo, další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí. Babička svojí morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi, a to ze všech vrstev. Většina postav (včetně kněžny, která je také výrazně zidealizovaná), je historicky doložena. Dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt. Objevuje se tu i postava, která do kompozice díla víceméně nezapadá – šílená Viktorka. Mladá komtesa Hortenzie, která jako by zajišťovala určitou realitu světa v tomto díle. Němcová dala dílu podtitul Obrazy venkovského života.
*Pohorská vesnice (1856) – povídka z prostředí chodské vesnice si klade za cíl urovnat vztahy mezi šlechtou a lidem.
*V zámku a podzámčí (1856) – povídka poukazuje na kontrast mezi krutostí chudoby a marnotratností zbohatlíků.