* 9. červenec 1834, Praha, Čechy
+ 22. srpen 1891, Praha, Rakousko-Uhersko
Český spisovatel.
Jako novinář začínal v Národních listech – listu mladočechů, později působil v časopisech Obrazy domova a Čas. Přispíval i do časopisu Květy, spolu s V. Hálkem vydával časopis Lumír.
Roku 1871 byl prohlášen za zrádce národa. V této době podnikl několik cest do Německa, Francie, Maďarska, Itálie, Řecka a Egypta. O těchto cestách si vedl záznamy, které jsou zajímavým svědectvím o životě této doby, s velmi zajímavými postřehy, které ukazují Nerudovy kvality dobrého pozorovatele.
Nikdy se neoženil, ale své první lásce – Anně Holinové to pravděpodobně nabídl. Anna Holinová byla jeho celoživotní láska, věnoval jí řadu svých básní, ostatní ji nazývají věčnou Nerudovou nevěstou. Jeho druhou láskou byla Karolína Světlá, kterou považoval za ideální ženu. Jeho třetí milenkou byla Terezie Macháčková – zemřela. Jako starý se zamiloval do Boženy (příjmení je neznámé), která v tu dobu byla velmi mladá.
Žil celý život bez trvalé lásky. Zemřel 22.8.1891 v Praze ve svém bytě na Malé Straně.
Dílo
*Hřbitovní kvítí (1858) – básnická sbírka, ve které Neruda ironizuje vše svaté, jako lásku, poezii, rozum a soucit. O smrti zda píše jako o proměně, která neznamená absolutní konec. Kritika tuto sbírku zavrhla a nenašla si ani své čtenáře. Neruda tím přišel o zbytky sebevědomí a o naději na trvalejší existenci.
*Kniha veršů (1868) – sbírka básní, obsahující společenskou kritiku, zařadil do ní i některé básně ze Hřbitovního kvítí. Kniha veršů je komponována do tří oddílů:
*Kniha veršů výpravných
*Kniha veršů lyrických a smíšených
*Kniha veršů časových a příležitostných.
Neruda neuznával venkovský patriarchát, který byl blízký Erbenovi. Ve svých verších se soustředil na rozpory v lidských vztazích.
*Písně kosmické (1878) – básnická kniha opěvující vesmír. Básník při pohledu na hvězdy nezapomíná na své pozemské bližní. Pohyby vesmírných těles mu připomínají osudy lidí. V těchto básních Neruda polidšťuje vesmír (Slunce je matička, Měsíc mládenec, Země panenka atd.) Neruda se domnívá, že nebeská tělesa ve vesmíru vzájemně bojují o existenci, to přirovnává ke vztahům mezi národy.
*Balady a romance (1883) – sbírka básní, kterou Neruda navazuje na Knihu veršů výpravných. Kniha obsahuje tyto básně:
*Balada o svatbě v Kanaán – rozmarná legenda
*Helgolandská – báseň blížící se pochmurné baladě.
*Balada pašijová – báseň obsahující mateřskou lásku.
*Balada horská a Balada dětská – zde básník zdůrazňuje potřebu přátelství dítěte a dospělého. *Romance na jaře – tato báseň má bojovně politický tón.
*Prosté motivy (1883) – sbírka básní dělící se na čtyři roční období : Stárnoucímu mrzoutovi jaro dodává energii a probouzí v něm city. Léto představuje čas vášně, podzim představuje skepsi a vystřízlivění a zima smíření
*Arabesky (1864) – kniha, představující lidové postavy a prostředí Malé Strany.
*Různí lidé (1871) – původně samostatně vydané fejetony obsahující Nerudovi cestovní dojmy.
*Trhani (1872) – básně zobrazující život dělníků na stavbě železnice.
*Povídky malostranské (1878) – třináct povídek z Malé Strany.
*Pro strach židovský – antisemitské pojednání z roku 1869, v němž útočí především na „židovský“ vztah k penězům. Toto bylo dílo později využíváno antisemity k diskriminační propagandě.