Neumann, Stanislav Kostka

posted in: Výročí | 0

 

* 5. červen 1875, Praha, Čechy

+ 28. červen 1947, Praha, Československo

 

Český novinář a básník, literární a výtvarný kritik.

Narodil se jako syn advokáta a říšského poslance Stanislava Neumanna a Karoliny rozené Eichlerové, dcery berounského obuvníka. V roce 1880 mu otec zemřel a nadále byl vychováván matkou a tetami v „olšanské vile“ na Žižkově. Zde se později scházela jeho anarchistická skupina – Fráňa Šrámek, Karel Toman aj.
Studoval na gymnáziu. Protože nebyl úspěšný, přešel na obchodní akademii, ze které byl vyloučen. Jako student se stýkal s dělníky a navštěvoval sociálnědemokratické schůze. Pro účast v hnutí tzv. Omladiny (1893) byl zatčen a v Plzni na Borech strávil 14 měsíců.
Přispíval do dekadentního (symbolistického) časopisu Moderní revue (1894–1925), který vydával Arnošt Procházka a Jiří Karásek ze Lvovic. Na zájezdech mezi horníky na Mostecku a Teplicku se stal význačným anarchistou a vůdčí osobností generace anarchistických buřičů jako organizátor skupiny kolem revue Nový kult, společně s F. Gellnerem, F. Šrámkem, K. Tomanem, J. Mahenem a V. H. Brunerem. V souvislosti s revui Nový kult se také v roce 1902 stal spoluzakladatelem Esperantského klubu v Praze a mezinárodní jazyk esperanto se údajně naučil do té míry, že v něm mohli spolu s Karlem Dostálem-Lutinovem psát poezii.
V roce 1899 se oženil s Kamillou roz. Krémovou. V roce 1904 odešel se svou novou družkou, Boženou Hodačovou do Vídně, kde zažil krizi anarchismu v souvislosti s bojem o všeobecné volební právo.
V letech 1905 – 1915 se usadil na Moravě, nejprve v Řečkovicích a později v Bílovicích nad Svitavou, a přispíval do Lidových novin. Zde se cítil velmi šťasten. Opustil anarchii a začal se zajímat o přírodu. Společně s bratry Čapkovými se podílel na sborníku Almanach na rok 1914, který odmítl symbolismus a individualismus a propagoval civilismus.
V roce 1915 narukoval S. K. Neumann do armády a prodělal válečné tažení v Makedonii a Albánii. Po vyhlášení samostatnosti se usadil v Praze.
Od roku 1924 až do roku 1934 žil v Čerčanech. Ve 20. letech se stal spoluzakladatelem KSČ a iniciátorem proletářské poezie. Byl redaktorem časopisů Červen, Kmen a Proletkult. Tam uveřejňoval marxisticko–leninské teoretické stati: Proletářská kultura (1921) a Agitační umění (1923).
V roce 1929 byl S. K. Neumann jedním ze sedmi spisovatelů, kteří se postavili proti novému Gottwaldovu vedení v KSČ a byl ze strany vyloučen. Zůstal však i nadále věrný levicovému zaměření.

Dílo

*Nemesis, bonorum custos… (1895) – sbírka
*Jsem apoštol nového žití (1896) – dedktivní sbírka, vyjádření rozladění z neúspěchů pokrokového hnutí, básník zde používá abstraktních společenských alegorií
*Kniha lesů, vod a strání (1914) – sbírka, napsal ji na Moravě
*Bohyně, světice, ženy (1915) – historie „věčného“ ženství
*Nové zpěvy (1918)
*Třicet zpěvů z rozvratu (1918) – ohlasy na první světovou válku
*Rudé zpěvy (1923)
*Píseň o jediné věci (1927)
*Láska (1933) – soubor tří předchozích sbírek
*Srdce mračna (1935) – věnováno Maximu Gorkému
*Sonáta horizontálního života (1937) – básnické vyjádření obav z fašismu
*Bezedný rok (1945) – básnické vyjádření posledního roku republiky
*Zamořená léta (1946)
*Jelec (1931)
*Zlatý oblak (1932) – román
*Enciány a Popa Ivana (1933)
*Dějiny lásky (1925)
*Maxmilián Robespierre (1927)
*Francouzská revoluce (1929-1930)
*Dějiny ženy (1931-1932)