* 26. květen 1900 Biskoupky u Moravského Krumlova, Rakousko-Uhersko
+ 6. duben 1958, Praha, Československo
Český básník, spisovatel a překladatel.
Od roku 1911 studoval gymnázium v Třebíči, které dokončil roku 1919. Za první světové války byl odveden, ale po dvou měsících byl z armády propuštěn. Jeden semestr studoval právnickou fakultu v Brně, pak přestoupil na filosofickou fakultu v Praze (studia nedokončil). Brno si však oblíbil a toto město ho velmi ovlivnilo.
V letech 1928 – 29 byl dramaturgem Osvobozeného divadla. V letech 1945 – 51 vedl filmový odbor ministerstva informací. Byl všestranně nadaný, první básně uveřejňoval již za svých studií. V Brně pokračoval pod vlivem J. Mahena, v Praze se přátelil s V. Vančurou, E.F. Burianem, J. Wolkerem aj. Jako člen Devětsilu byl Vítězslav Nezval nejvýznamnějším představitelem poetizmu. Ve třicátých letech založil Surrealistickou skupinu. Po válce se angažoval ve prospěch socialisticky orientované kultury. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně, Lidových Novinách atd.
Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do SSSR, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR (1934), kterou roku 1938 rozpustil.
Po 2. světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby není moc kvalitní, dosahuje úrovně budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu.
Vítězslav Nezval zemřel na zástavu srdce a je pohřben na pražském Vyšehradě.
Dílo
*Máj (1922) – sbírka milostné a přírodní lyriky
*Podivuhodný kouzelník (1922) – jedno z děl , které výrazně ovlivnilo poetismus. Lze říci, že Nezval dal (spolu s J. Seifertem) poetismu podobu. Tato báseň se stala symbolem poetismu. Kouzelník přichází především proto, aby naučil lidi radovat se ze života.
*Pantomima (1924) – je považována za vrchol poetické tvorby, vyznačuje se pestrostí žánrů a výrazným podílem výtvarné složky
*Akrobat (1927) – Báseň je zlomem v Nezvalově tvorbě, silně ovlivněná geniálním překladem Apollinairova Pásma od Karla Čapka. Patří do druhé fáze poetismu a představuje paralelu akrobata, který symbolizuje poetistickou poezii a krize v Nezvalově tvorbě. Na konci třetího zpěvu je autor rozhodnut opustit poetistickou poezii: „na shledanou město akrobatů“, ale není připraven vejít do nového města. První a druhý zpěv tvoří rám celé básně. Jsou monotematické, psané v ER-formě, v minulém čase. Můžeme v nich nalézt jednotnou konstrukci času (báseň začíná brzy ráno a končí pozdě večer) a místa (děj se odehrává ve městě, zřejmě v centru a uzavírá se odchodem z města). Druhý zpěv je naprosto odlišně sestaven a je vystaven na principu pásma. Lyrický subjekt čtenáře provází obrazy ze svého života. Je užito přítomného času. Jednotlivé obrazy jsou asociativně spojeny. Charakteristická je polytematičnost a prvky autobiografie. Ve třetím zpěvu dochází k syntéze básníka a akrobata. Poetistický optimismus je nahrazen autorovou skepsí o vlastním smyslu poezie a již jsou patrné náznaky budoucí surrealistické tvorby.
*Edison – Zde se zamýšlí nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti a dochází k závěru, že je to jeho dílo. Vynálezce Edisona si vzal za vzor proto, že toho mnoho dokázal. Je to jakási oslava práce. Edisonova postava je zosobnění kladných rysů, které dávají životu potřebné impulsy. Proti tomuto světu je zde protikladem svět hazardních hráčů, kteří jsou nositeli vlastností jako je spekulace a dalších záporů, které vedou k životní prázdnotě. Tyto rozdíly se projevují i v refrénu.
*Básně noci (1930) – do této sbírky zařadil Nezval některé skladby z dvacátých let:
*Smuteční hrana za Otakara Březinu
*Noci
*Podivuhodný kouzelník
*Akrobat
*Edison
*Signál času
*Silvestrovská noc
*Neznámá ze Seiny
*Skleněný havelok (1932)
*Pět prstů (1932)
*Zpáteční lístek (1933)
*Sbohem a šáteček (1934)
*Žena v množném čísle (1936)
*Praha s prsty deště (1936)
*Absolutní hrobař (1937)
*52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936) – napodobuje zde F. Villona (francouzský renesanční básník). V těchto baladách se obrací přímo ke čtenáři – na konci je tzv. poslání. Tuto sbírku vydal, protože mu surrealismus neumožňoval vyjádřit se k aktuálním problémům. Balady mají silný sociální náboj, Nezval zde vyjadřuje svoji víru ve světovou revoluci. Tato sbírka měla velký ohlas, proto vydal v letech 1937–1938 další sbírky, ale ty již nebyly tak kvalitní a neměly takový úspěch.
*100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida
*70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida
*Matka Naděje – (1938), prolínají se zde dvě témata – obava o osud těžce nemocné matky a osud národa ohroženého fašismem. Autor tvrdí, že ani jednomu se člověk nesmí poddat. Říká, že naděje je pro člověka pouze na zemi a že záleží pouze na jeho díle.
*Pět minut za městem (1939) – zde vyjadřuje své postoje a své pouto ke své vlasti, přírodní lyrika. Vyjadřuje odpor k okupantům. Jeho další tvorba je velmi jednostranná, ovlivněná dobou a snahou zavděčit se.
*Manon Lescaut (1940) – přeloženo, toto veršované drama je považováno za lepší než originál. Jedná se o jedno z nejlepších Nezvalových děl. Hlavní hrdina Des Grieux se má stát knězem, ale zamiluje se do krásné Manon, kvůli níž se knězem nestane. Později se s Manon rozchází a stává se knězem, po dalším setkání s ní jí opět podléhá. Manon je nakonec vyslána do Ameriky (za trest), ale dříve, než se tam dostane, zemře na lodi Des Grieuxovi v náručí. V roce 1970 vznikla televizní hra s mimořádným citem pro básnickou hodnotu. V titulní roli hraje Jana Preissová, rytíře Des Grieux hraje Petr Štěpánek.