* 15. říjen 1844, Röcken u Lützenu, Německo
+ 25. srpen 1900, Výmar, Německo
Německý idealistický filosof a básník.
Friedrich Wilhelm Nietzsche německý idealistický filosof a básník, tvůrce voluntaristické koncepce vůle a věčného návratu jako základního určení člověka, se narodil 15. října 1844 v Röckenu u Lützenu jako syn evangelického pastora. Narodil se v den narozenin pruského krále Friedricha Wilhelma IV., proto při křtu dostal obě panovníkova jména. V pěti letech ztratil otce, dospíval vychováván výlučně ženami v duchu protestantské zbožnosti. Vystudoval klasickou filologii a teologii v Bonnu a studoval v Lipsku. V tomto období byl silně ovlivněn dílem A. Schopenhauera. Byl povolán do vojenské služby, ale záhy propuštěn pro zranění. Během studia v Lipsku uveřejnil několik drobných filologických prací, které mu vynesly ještě před ukončením studií mimořádnou profesuru klasické filologie na basilejské univerzitě. Ve Švýcarsku pobýval nějaký čas také u R.Wagnera. Úspěšné působení v Basileji přerušila v r. 1870 prusko-francouzská válka, které se Nietzsche účastnil jako dobrovolný ošetřovatel. Brzy ale vážně onemocněl úplavicí, jejíž dozvuky ho provázely až do konce života. V letech 1871–1872 vydal spis Zrození tragédie hudby, který vyzněl jako propagace wagnerovské hudby. Rozlišoval umění na apollinské (harmonické) a dionýské (nespoutané). Ohlas na spis byl velmi vlažný a Nietzsche se rozhodl oprostit od dosavadních vzorů a idolů. Meze prosazování vlastní vůle viděl v souvislostech, které v podobě sociálních, politických, náboženských a kulturních tlaků vedou lidské jednání. V následujících spisech již začal napadat všechny uznávané hodnoty a pojmy jako pokrok, všeobecné vzdělání, nacionální, moderní stát, kulturní boj apod. Začal se zmiňovat o loutkách a voskových modlách, které se jednou rozplynou v německém ohni. Objevily se první trhliny v přátelství s R. Wagnerem, nakonec se s ním úplně rozešel a začal na jeho hudbu prudce útočit a odmítat ji. V r. 1879 musel Nietzsche školu v Basileji ze zdravotních důvodů opustit a následujících 10 let strávil na cestách po Evropě, kde napsal většinu svých velkých děl.
Dílo
*Radostná věda (1882)
*Tak pravil Zarathustra (1883–1885)
*Mimo dobro a zlo
*Ke genealogii morálky
*Soumrak bůžků
*Antikrist a Případ Wagner.
V těchto dílech zaujal kritický postoj k umění i k metafyzice, přiblížil se až k jakémusi naturalistickému positivismu. Vyjadřoval se expresivně, v metaforách. Vůdčími pojmy jeho filosofie byla vůle k moci („Vše je vůle k moci – a nic mimo to“) a nadčlověk. V r. 1889 se nervově zhroutil a zbytek života strávil jako duševně nemocný (progresivní paralýza). Poslední léta jeho života se o něj starala sestra Elizabeth ve Výmaru, kde ve svých nedožitých 56 letech ve vile Silberblick 25. srpna 1900 zemřel. Ideologicky upraveného díla (především části Nietzcheovy ideologie o příchodu nadčlověka) tendenčně zneužilo vznikající fašistické hnutí a po Hitlerově nástupu k moci se tehdy téměř devadesátiletá Elizabeth stala prominentní osobou třetí říše. I když Nietzsche sám odmítal antisemitismus i německý nacionalismus své doby – na mnoha místech se o nich vyjadřoval výsměšně, po dlouhá další léta se na něj všeobecně pohlíželo pouze jako na hlavního ideologa fašismu. Přesto svým dílem výrazně ovlivnil další vývoj filosofie, především existencialismus a fenomenologii.
