Pecka, Karel

posted in: Výročí | 0

 

* 6. prosince 1928, Kližská Nemá,Slovensko

+ 13. březen 1997, Praha, Česká Republika

 

Český spisovatel, politický vězeň a disident.

Roku 1948 odmaturoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích a pracoval jako technický úředník v Tesle. Spolu s několika pracovníky Filmového studia Barrandov začal vydávat ilegální časopis Za pravdu, cyklostylovaný v nákladu zhruba 70 výtisků a distribuovaný do schránek známým ap.; obsahoval převážně kritiku režimem propagovaného socialisticko-realistického umění, např. sovětských filmů.
V květnu 1949 byl při pokusu přejít hranice do západního Německa zatčen, patrně na převaděčovo udání. Po krutém vyšetřování byl odsouzen za velezradu na 11 let vězení. To strávil v několika pracovních táborech (doly v Kladně, uranové doly Jáchymov, nakonec mírnější Bytíz u Příbrami, kde napsal a s pomocí civilních zaměstnanců propašoval domů většinu povídek později vydaných v souboru Na co umírají muži).
V prosinci 1959 byl propuštěn a získal zaměstnání jako jevištní technik v Národním divadle. V květnu 1960 se oženil se svou přítelkyní z doby před zatčením, manželství však r. 1963 skončilo rozvodem. Od ledna do června 1963 vykonal náhradní vojenskou službu u PTP.
Nejprve publikoval v několika časopisech (Host do domu, Literární noviny, Tvář) povídky, často o politických vězních. Od roku 1965 se věnoval literatuře, určitou dobu psal i scénáře.
Od roku 1969 byl opět zakázán a publikovat mohl pouze v samizdatu a v zahraničí, s čímž začal jako jeden z prvních v době, kdy ještě nebylo jasné, nakolik to bude režim persekuovat; Štěpení byla první kniha Sixty-Eight Publishers od autora žijícího v ČSSR. Jeho vydání mu vyneslo obvinění z příživnictví; stíhání sice prokuratura zastavila s odůvodněním, že psal román, ale i pro docházející úspory začal Pecka r. 1975 pracovat jako čerpač vody. Mezi prvními podepsal Chartu 77. V roce 1981 získal invalidní důchod na fingovanou endogenní depresi, od r. 1988 byl ve starobním důchodu.
R. 1997 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Většinou se zabývá vězeňskou tematikou a čerpá z vlastních zážitků.

Dílo

Poezie

*Rekonstrukce: Verše z tábora Nikolaj, trestního tábora L a tábora Bytíz (1954-1957), cizina 1976, Praha vlastním nákladem 1995
*Schody, cizina 1986
*Domovní znamení, 1990
*Střechy a zákoutí, 1992

Próza

*Úniky, 1966 – povídkový triptych
*Na co umírají muži, 1968 – kniha povídek z lágrů, část vyšla již dříve časopisecky
*Horečka, 1967 – román o útěku z lágru a následném skrývání
*Hra na bratrství, 1968 – novela
*Veliký slunovrat, 1968 – román o návratu politických vězňů do života a o komplikacích, které je potkávají, opírá se o vlastní zážitky
*Štěpení, 68 Publishers Toronto 1974, Atlantis Brno 1993 – román o spisovateli zvažujícím emigraci, obsahující i jeho novelu o Valdštejnovi, vzniklou z filmového scénáře napsaného na konci 60. let
*Pasáž, cizina 1974, ČR 1993 – kafkovská novela, 1997 zfilmoval Juraj Herz, viz Pasáž (film)
*Motáky nezvěstnému, cizina 1978, ČSFR 1990 – považováno za jeho nejlepší dílo, autobiograficky pojednává o životě politických vězňů
*Malostranské humoresky, samizdat 1983, Toronto 1985, doplněná verze ČSFR 1992 – povídky ze současnosti; zfilmováno 1996
*Pád Pýthie, cizina 1988, Orbis, Praha 1991 – fantastická novela, satira na totalitní stát
*Dlouhý koktejl, 1991
*Svůdnost černé barvy, Maťa 1998, ISBN 80-86013-48-0 – povídky z pozůstalosti, z autorova života v Praze v polistopadovém začátku 90. let

Rozhlasová hra

*Konfrontace, 1967, uvedeno 1968 – rozhlasová hra podle stejnojmenné povídky z Úniků