Peroutka, Ferdinand

 

* 6. únor 1895, Praha, Rakousko-Uhersko

+ 20. duben 1978, New York, USA

 

Český prozaik, esejista, dramatik a významný český politický žurnalista 20. století žijící od roku 1948 v exilu.

Ferdinand Peroutka se narodil v Praze, otec byl inspektorem státních drah. V roce 1905 začal studovat gymnázium, ale krátce před maturitou školu opustil a byl zaměstnán jako výtvarný referent Času. Před odvodem do armády na počátku 1. světové války se nějaký čas ukrýval v Rakousku a Německu. Nakonec byl pro zdravotní nezpůsobilost vojenské služby zproštěn.
Po převratu pokračoval Ferdinand Peroutka v žurnalistické práci. V letech 1919 – 1923 pracoval jako redaktor deníku Tribuna, v letech 1924 – 39 byl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost. Zároveň byl politickým redaktorem deníku Lidové noviny, kde byl jeho kolegou i Karel Čapek, se kterým se přátelil a patřil k jeho pátečníkům.
Za 2. světové války byl Ferdinand Peroutka v letech 1939 – 45 vězněn v koncentračních táborech v Dachau a Buchnwaldu. Po sovobození se vrátil k žurnalistice v novinách Svobodné noviny a Dnešek.
V roce 1948 pro zásadní nesouhlas s komunismem odešel Ferdinand Peroutka natrvalo do exilu. Krátce pobýval v Anglii a v roce 1950 se odstěhoval do USA. Bydlel v New Yorku a v letech 1951 – 61 byl ředitelem československého vysílání Svobodné Evropy, s níž stále pracoval i později.
Urna s popelem Ferdinanda Peroutky byla v roce 1991 převezena do Prahy a uložena na Vyšehradském hřbitově.

Dílo

Největší část své tvůrčí energie věnoval Ferdinand Peroutka politické žurnalistice. Do literatury zasahoval v časopisech a revuí jako kritik a kulturně-politický komentátor.
Životním názorovým a profesním vzorem Ferdinanda Peroutky byl K. H. Borovský. Svými literárními postoji zaujímal postavení blízké T. G. Masarykovi. Velmi si vážil Karla Čapka.

Próza

*Z deníku žurnalistova – 1922, soubor povídkových fejeotnů z Tribuny
*Oblak a valčík – 1976, panoramatický román o osudech několika českých lidí za 2. světové války
*Pozdější život Panny – vydáno posmrtně v Torontu 1980, autor domýšlí vztah jedince a dějin v jiném podání než je historická realita. Vychází z nápadu možného zachránění Johanky z Arku před upálením a sleduje tragikomický osud hrdinky, která přežila své životní poslání

Dramata

*Oblak a valčík – 1948, podle stejnojmenného románu
Šťastlivec Sulla – 1991, z římských dějin 1. století př. n. l., vyšlo časopisecky v Divadelní revui
*Kdybych se ještě jednou narodil – 1992, modelové situace ve vztahu muže a ženy, vydáno ve Světu a divadlo

Eseje a publicistika

*Jací jsme – 1924
*Boje o dnešek – 1925
*Kdo nás osvobodil? – 1927
*Ano a ne – 1932

*Budování státu – 1933 – 36, nejvýznamnější petisvazkové Peroutkovo dílo zachycující vývoj republiky v letech 1918 – 2. Pátý díl nebyl dokončen.

*Osobnost, chaos a zlozvyky – 1939, kritické soudy o literatuře
*Tak nebo tak – 1947, politické statě
*TGM představuje plukovníka Cunninghama – Curych 1977
*Budeme pokračovat – vydáno posmrtně v Torontu 1984, rozhlasové komentáře o literatuře a umění v letech 1952 – 76
*Muž přítomnosti – vydáno posmrtně v Curychu 1985
*Sluší-li se býti realistou – posmrtně 1993, výbor z literární publicistiky