* 20. červenec 1304, Florencie, Itálie
+ 18. červenec 1374, Arquà, Itálie
Italský spisovatel a básník.
Stejně jako Dante byl vypovězen ze svého rodného města. Odešel do jihofrancouzského Avignonu, kde zahájil svá studia, od roku 1318 studoval práva v Montpellier a poté (od r. 1322) v Bologni, studia ukončil z finančních důvodů krátce po smrti svého otce (1326). Ještě roku 1326 se stal knězem. Jeho kariéra v církevních službách byla poměrně úspěšná, několikrát vyzýval papeže k návratu do Říma. Roku 1343 byl papežem pověřen diplomatickou cestou do Neapole, po jejímž návratu nepřijal biskupství. Roku 1347 vyzýval při vzpouře v Římě k obnově antického Říma, což vedlo k ochlazení vztahů mezi ním a rodinou Colonnů, se kterou se velmi přátelil, a papežovým okolím. Téhož roku byl nucen přijmout kanonikát v Parmě. Roku 1353 se přestěhoval do Milána, kde až do roku 1362 působil v diplomatických službách arcibiskupa G. Viscontiho. Petrarca se setkal v Itálii s Karlem IV., který ho pozval do Prahy, tu navštívil v roce 1356. Roku 1362 se přestěhoval do Benátek, odkud byl roku 1370 papežem Urbanem pozván zpět do Říma, cestou se projevil jeho věk a v Padově onemocněl natolik, že již nemohl pokračovat v cestě, po svém uzdravení se stáhl do ústraní a až do smrti žil u své dcery ve vesnici Arquà. Rozhodující událostí Petrarcova života bylo setkání se ženou, kterou proslavil ve svých znělkách pod jménem Laura (zemřela v roce 1348).
Dílo
*Canzoniere (Zpěvník) – (1327 – 1370) – stěžejní básnické dílo rané italské renesance. Jedná se o soubor lyrických básní, obsahuje 366 básní (317 sonetů, 29 kancón, 9 sestin, 7 balat a 4 madrigaly) žánrově vycházejících ze středověké trubadúrské lyriky. Balady vznikly z italských lidových písní. Básně jsou psány hovorovou toskánštinou s prvky klasické latiny a podbarvenou florentským nářečím a částečně i provensálštinou. 24 básní je národnostně oslavných, náboženských a politických, ostatní jsou milostné a soustřeďují se kolem jediného tématu – umělcovy nenaplněné lásky k donně Lauře.
*Afrika – (1339 – 1342) – epos
Kromě italsky psané milostné poezie je Petrarca autorem řady děl psaných klasickou latinou – eposy, eklogy, traktáty, epištoly atd. Celou svou rozsáhlou tvorbou se zasloužil o rozkvět evropského humanismu a stál u zrodu monumentálního myšlenkového proudu renesance v době, kdy v jiných zemích kultura středověku teprve vstupovala na svůj vrchol.
