Picek, Václav Jaromír

 

* 13. 11. 1812, Svijanský Újezd

+ 26. 11. 1869, Nové Benátky

 

Český básník.

Pocházel ze selské rodiny, matka byla výborná (zejména kostelní) zpěvačka známá v celém okolí. Po škole ve svém rodišti studoval piaristické gymnázium v Mladé Boleslavi (1827 – 32) a v Praze filozofii (od 1832) a práva (1834 – 38). Po absolvování působil v advokátní kanceláři a roku 1841 se stal vrchním na liblínském panství hraběte Wurmbranda. Za pobytu v Liblíně se zasloužil o obnovení knihovny a čtenářské společnosti v Radnicích. V letech 1848 – 49 úspěšně kandidoval do říšského sněmu. Po patrimoriálním úřadu 1849 přešel jako právník do státních služeb. V období 1850 – 52 vedl jako prozatimní redaktor vládní Pražské noviny. Své tehdejší názory vyjádřil v brožuře Politické zlomky o Čechách. Od roku 1852 byl Picek postupně podkrajským komisařem na Smíchově (do 1854) a v Příbrami (do 1856), okresním soudcem ve Zbirohu, od r.1857 na Zbraslavi, od r.1867 na Smíchově a od r.1868 přednostou okresního soudu v Nových Benátkách, kde svou vlasteneckou prací připravil půdu pro založení kulturního střediska Občanská beseda.

Dílo

Začátky Pickovy básnické činnosti spadají do let jeho studií (1830); ve Večerním vyražení, kde debutoval už od gymnázia a později zejména v Květech a České včele otiskoval anakreontské idyly, deklamovánky, balady i pokusy o náročnější klasicistní žánry (znělky, duchovní epika). Jeho vlastním oborem se však staly lyrické písně, od 2. poloviny 30. let reaguje na rostoucí oblibu čes. společenského zpěvu. Přidržoval se v nich osvědčených témat a obrazů (zasvěcení života vlasti, slovanská vzájemnost, ideální obraz českých dívek, rozdělení srdce mezi vlast a milenku apod.), známých již od Kollára, F. L. Čelakovského, J. K. Chmelenského aj. Několikrát parafrázoval text k písni Kde domov můj. Picek psal mnoho písní milostných. Pickovy písně se objevovaly v dobových časopisech a almanaších a tvořily i významnou součást prvních Pickových básnických sbírek; byly nenáročné po stránce myšlenkové i formální, využívaly jednoduché symboliky, opakovaných sentencí, rýmovaných dvojic i trojic (děvy-zpěvy; vlast-slast-strast apod.) a výrazného refrému. Svou melodičností, prostou dikcí a snadnou zapamatovatelností dobře vyhovovaly dobovému měšťanskému vkusu, a byly proto velmi vyhledávány hudebními skladateli. Zhudebnění dodala Pickovým textům značnou popularitu (Bývali Čechové; Čechy krásné, Čechy mé; Tážeme se, proč jsem Slovan; Písně dcery ducha mého; Dříve než jsem Minku poznal aj.). Písně vycházely jednotlivě i ve zpěvnících, staly se nedílnou součástí českého národního zpěvu 19. století, některé z nich zlidověly (Picek s oblibou používal struktury lidové písně). Na rozdíl od jeho písní prošly soubory veršů téměř bez ohlasu. Jako převážně lyrický básník se projevil i v obou svých pokusech o veršovaná dramata, uvedená roku 1840 Stavovským divadlem. Přes poměrně velký dobový ohlas však nebyly nikdy znovu inscenovány. Jsou to Vilém Rožmberk a Král Vratislav na Moravě.

Básně

Otčina – zařazeno do sbírky Patery knihy plodů básnických
Upomínky z přátelských dob mladosti – z almanachu Kytice (1859)