* 16. května 1913, Brno, Rakousko-Uhersko
+ 18. června 1991, Praha, Československo
Český spisovatel, typický představitel socialistického realismu.
Otec byl právníkem a politickým pracovníkem, v Brně vykonával mj. funkce zemského hejtmana a po 1945 předsedy Zemského výboru. Pluhařovou druhou ženou byla překladatelka francouzské literatury Marie Janů (podepisující se též M. Janů-Veselá a M. Veselá, * 1921). – V rodišti Pluhař navštěvoval obecnou školu, od 1923 reálné gymnázium (mat. 1931) a Vysokou školu technickou (1931–37, inženýrské stavitelství, Ing.). V této době se intenzivně věnoval speleologii a zejména horolezectví (mj. v Tatrách, Dolomitech a v Alpách, kde vystoupil i na Matterhorn). Po škole krátce pracoval jako provozní inženýr na stavbě vodojemu v Třebíči a kreslil plány potrubí pro stavby vodojemů a vodovodů ve Vítkovických železárnách. Brzy však byl mobilizován na stavbu vojenských opevnění v Sudetech: působil jako stavební dozor na Luční hoře v Krkonoších, v pardubickém železničním pluku a opět v pohraničí. Po demobilizaci pracoval na různých stavbách ve funkci stavebního a pomocného inženýra. Gestapem byl zatčen poprvé v dubnu 1942 a podruhé na jaře 1944 (za podporu osob v terezínském ghettu a za padělání dokladů pro osobu stíhanou německou tajnou policií). Byl vězněn v Brně, v Praze a na kladenském gestapu. Po obou zatčeních následovala internace v Malé pevnosti Terezín, kde 1945 onemocněl skvrnitým tyfem a odkud byl po skončení války převezen do pražské nemocnice Bulovka. Od léta 1945 se Pluhař podílel na rekonstrukci mostů přes Dyji, pracoval jako vedoucí stavební správy v Třebíči a působil rovněž při stavbě vodních děl na Púchovsku. Po sloučení soukromých firem do Čs. stavebních závodů byl Pluhař jmenován stavbyvedoucím Vírské přehrady a později pracoval od 1952 v projekčním středisku pro přehradní stavby v brněnském Hydroprojektu. Po odevzdání románu Opustíš-li mne do nakladatelství si 1956 zvolil svobodné povolání a věnoval se literární činnosti. Bydlel v Brně-Žabovřeskách a od 1960 vykonával funkci poslance Krajského národního výboru v Brně. Politicky byl činný mj. jako člen předsednictva Čs. výboru obránců míru. 1975–80 byl dramaturgem FS Barrandov, 1978 se přestěhoval do Prahy.
Dílo
*Člověk staví, 1944
*Kříže rostou k Pacifiku, 1947
*Mraky táhnou nad Savojskem, 1949
*Modré údolí, 1954
*Voda slouží člověku, 1956
*Opustíš-li mne, 1957 – román je příběhem tří mladých lidí, kteří emigrují (1948). V názvu použit verš Dykovy básně Země mluví
*Ať hodí kamenem, 1962 – Název románu parafrázuje biblický verš „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ (Jan 8:7)
*Konečná stanice,
*Devátá smrt,
*Minutu ticha za mé lásky, 1969
*Skleněná dáma, 1973
*Jeden stříbrný, 1974 – sonda do života party lesních dělníků ve slovenských horách kam na počátku 2. světové války začínají pronikat praktiky klerofašitického Slovenského státu.
*Bar u ztracené kotvy, 1979
*V šest večer v Astorii, 1982
