* 13. říjen 1935, Prostějov, Československo
Český básník, prozaik, dramatik, překladatel, publicista, režisér a pedagog.
Od roku 1960 působil jako redaktor literární a dramatické sekce v redakci brněnského studia Československého rozhlasu. V roce 1970 musel redakci z politických důvodů opustit. Následujících devatenáct let se věnoval hlavně překladatelské činnosti. Od roku 1990 vyučuje na Divadelní fakultě JAMU, kde vede ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. V roce 1993 byl jmenován profesorem.
Dílo
Coby redaktor literárně-dramatické sekce brněnského rozhlasu vytvářel Antonín Přidal populárně naučná pásma, například
*Malá škola poezie
*Malá škola přednesu nebo
*Shakespeare pro začátečníky. Podílel se také na každotýdenním literárním kabaretu
*Nashledanou v sobotu, pro nějž psal pravidelně sloupky a fejetony a „v letech 1968-1969 fiktivní rozhovory s panem Hlavou, naivním velikášem, který se ochotně hlásil k odpovědnosti za absurdity tehdejšího veřejného života“. S Janem Skácelem a Karlem Tachovským se střídal například při psaní fejetonisticky laděných informací o filmech (v rubrice Film, na který jsou fronty). V letech 1966-1969 měl Přidal vlastní hodinový pořad
*Potulky knihami a hudbou, v němž uváděl pozapomenuté knihy a myšlenky společně s hudbou zvolenou z možností, jež mu nabízel hudební redaktor Jiří Nečas. Obnoven byl tento pořad roku 2002 pod názvem Potulky knihami a časem.
Díky spolupráci s rozhlasem poznal Přidal zákonitosti tohoto média, které využil při psaní svých rozhlasových dramat. V roce 1964 vznikla jeho první rozhlasová hra, dramatizace prózy Vladislava Vančury s názvem
*Výstřel a spol. Od té doby až do současnosti napsal Přidal dalších devět rozhlasových her, a také desetidílný rozhlasový seriál nazvaný
*Pan Kaplan má stále třídu rád s podtitulem
*Jazyková hra na pokračování, který vznikl podle románu Leo Rostena ve druhé polovině 90. let.
Divadelní hry
*Pěnkava s Loutnou
*Komedie s Quijotem
*Sen ve třech
*Sáňky se zvonci
*Oblak a valčík – podle románu Ferdinanda Peroutky
*Noc potom
Scénáře
Z pěti filmových scénářů, které Antonín Přidal napsal, byly na počátku osmdesátých let po značných průtazích natočeny pouze dva.
*Půl domu bez ženicha (1981, režie Hynek Bočan)
*Straka v hrsti (1982, režie Juraj Herz).
Psal také televizní pohádky, jejichž scénáře byly zaštiťovány několika cizími jmény. Své jméno mohl uvést opět až v osmdesátých letech, tentokrát na jejich závěru, kdy byly brněnským studiem natočeny jeho scénáře
*Ticho v soudní síni (podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka, 1987, režie Vladimír Drha)
*Sestra Amáta (scénář vycházel z jedné epizody Roku na vsi bratří Mrštíků, 1990, režie Rudolf Tesáček).
Roku 1994 adaptoval Přidal do podoby televizního scénáře rozhlasovou hru
*Políček číslo 111, v roce 2002 dočkala se téhož zpracování jeho rozhlasová hra
*Elektrický nůž. V roce 1995 vznikla jeho televizní adaptace původně divadelní hry
*Valčík na uvítanou. Režie stejnojmenné televizní inscenace se ujal sám dramatik, stejně jako v případě
*Políčku číslo 111 a
*Elektrického nože. Roli televizního režiséra zakusil Antonín Přidal ještě v rámci hraného dokumentu *Tři blázni v jednom z roku 1996, v němž jsou zachyceny tři různé herecké podoby Šaška ze Shakespearova Večera tříkrálového. Své režijní schopnosti měl Přidal možnost uplatnit i na divadle, a to při práci s absolventskými ročníky JAMU ve studiu Marta, kde inscenoval
*Malé noční hry a Dvě noci a den.
Překlady
*Knihy pravé lásky Juana Ruize v oficiálním nakladatelství, dokonce s uvedením Přidalova jména.
V 80. letech našla odvahu i dramaturgie divadel ve Zlíně a v Brně a přiznala Přidalovo autorství jeho nového překladu
*Tartuff
*Večer tříkrálový.
Poezie
Poezii, krátké prózy, ale i recenze uveřejňoval Přidal již od roku 1956 v časopisech Host do domu a Světová literatura. Přidalova první básnická sbírka
*Neznámí ve městě (1966) nese stopy poetiky Jana Skácela. Druhá sbírka
*Smrt na ostrově (1966) je inspirována katastrofickými následky cyklonu, který postihl Kubu v roce 1963, v čase, kdy se zde autor nacházel na studijním pobytu spojeném s prací pro Československý rozhlas. Roku 1992 vyšla Přidalova doposud poslední sbírka
*Sbohem ale čemu. Básně psané „až hrozivě ostrými tahy“, jsou doprovázeny kresbami Bohumíra Matala. O tomto svém příteli, někdejším členu Skupiny 42, který zemřel roku 1988, uspořádal Přidal ze vzpomínek jeho přátel a spolupracovníků knihu
*Takový byl Matal (1999).
Přidala – prozaika charakterizují publicistické výbory
*Slovník do hrsti (1990)
*Národní nonsensy (1992). Roku 1994 vyšla kniha
*Z očí do očí zaznamenávající Přidalovy rozhovory s různými osobnostmi ve stejnojmenném pořadu brněnské televize. Nejnověji vyšla roku 2002 Přidalova kniha
*Některé tváře, některé hlasy.