Proust, Marcel

 

* 10. 7. 1871, Paříž

+ 18. 11. 1922, Paříž

 

Francouzský prozaik.

Narodil se v dobře situované měšťanské rodině. Jeho matka byla dcerou židovského makléře, otec pocházel ze středofrancouzského Illiers. Marcel prožíval dětství střídavě v Paříži a na venkovském Illiers pod vlivem matčina izrealitismu a katolicismu „tety Léonie“.Již od narození byl křehkého zdraví a trpěl záchvaty astmatu, což ho provázelo celý život. Roku 1882 byl přijat na Condorcetovo lyceum, kde byl vynikajícím žákem. Již zde začal jeho zájem o literaturu a založil zde Revue lilas. Po maturitě absolvoval v Orléansu jedoroční dobrovolnou vojenskou službu. Poté studoval práva a v roce 1893 získal titul bakaláře. V roce 1895 studoval literaturu litenciátů. Po celou dobu studií, pokud mu dovolovalo zdraví, žil intenzivním společenským životem.V salonech paní Straussové a paní Arman de Caillavet se sblížil s umělci a estéty i s vlivnými dámami pařížské společnosti. Nevyhýbal se ani veřejnému životu. Stal se profesorem na lékařské fakultě v Paříži. V roce 1895 byl jmenován knihovníkem v Mazarinově knihovně. Byla to však formální funkce a měl dost času pro literární tvorbu. Kromě toho podnikal cesty do ciziny, navštívil Itálii a Holandsko. V letech 1907- 1914 cestoval po Francii při hledání krásy starých katedrál v doprovodu své největší lásky šoféra Agostinelliho. Vycházky za svými přáteli podnikal často v noci, protože trpěl silnou alergií na sluneční světlo. Literární tvorbě se věnoval celý život. Přispíval do Le Banquet, Revue hebdomadaire, Le Gaulois, Le Figaro, Mercure de France aj.

Dílo:

Svým dílem stojí spolu s autory, jako jsou např. James Joyce nebo Franz Kafka, u základů moderního evropského románu 20. století. Především pojetím románu jako cesty k zachycení uplývajícího času. Znovu nalézá ztracený čas, prožitky a tím je pomáhá pochopit v jejich složitosti a pravdě. Jeho dílo je svou tematickou, kompoziční i jazykovou bohatostí stále předmětem zájmu a diskuzí literární kritiky. Je prodchnuté židovstvím, poznamenané autorovou homosexualitou, představující obraz společnosti, psychologického realismu, psychologické analýzy, autobiografie aj. Téměř všechny publikované práce jsou různými etapami geneze Proustova vrcholného románu Hledání ztraceného času.

Eseje

* Radosti a dny – 1896
* Pastiše a rozmanitosti – 1919
* Kroniky – 1927

V letech 1895 – 99 pracoval Marcel Proust na první podobě románu, jehož text byl nalezen a vydán až v roce 1952:

* Jean Santeuil – hrdina v románu prochází obdobným procesem poznávání minulosti jako Marcel z Hledání ztraceného času, příběh je však psán ve 3. osobě.
* Proti Sainte-Beuvovi – 1908, bezprostřední předchůdce románu

V roce 1909 začal psát první stránky svého hlavního díla:

* Hledání ztraceného času – 1913 – 27, 7 dílů a 14 svazků. Pouze svazky, které vyšly za Proustova života mohou být považovány za text definitivní. V posmrtně vydaných dílech jsou četné vynechávky, jejich text neprošel posledními autorskými úpravami.
V tomto románu je hlavním hrdinou vypravěč Marcel, který podniká cestu do minulosti na základě složitého procesu evokace prožitků vlastních i jiných postav a autobiografických reminiscencí hledá čas, který zanikl, o němž je však přesvědčen, že ho umělecké dílo může znovu vyvolat a zvěčnit. Román je současně široce pojatý obraz části francouzské společnosti kolem roku 1900, kterou Proust dobře znal.
* I. díl – Swann – 1913, obsahuje jedinou epizodu odehrávající se před autorovým narozením a která vychází také samostatně pod názvem Swannova láska.
* II. díl – Ve stínu květoucích dívek – 1918, 2 svazky, za tento díl obdžel Goncourtovu cenu.

Další díly

* Ke Guermantům – 1920 – 21, 2 sv.
* Sodoma a Gomora – 1921 – 22, 3 sv.
* Uvězněná – 1923, 2 sv.
* Zmizelá Albertina – 1925, 2 sv., též jako Uprchlá Albertina
* Čas nalezený – 1927, 2 sv.

Další díla

* Dnové četby – 1907, esej
* Korespondence – 1970 – 93, 21 sv., z bohaté Proustovy korespondence