Ptáček, Ladislav

 

* 20. srpen 1908, Nymburk , Rakousko-Uhersko

+ 1. prosinec 1974, České Budějovice, Československo

 

Český prozaik.

Otec byl železničním kovářem. Obecnou školu a reálku vychodil Ptáček v Nymburku; po doplňovací maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem (1928) studoval na FF UK, ale po roce přešel na Lékařskou fakultu. Z existenčních důvodů studia přerušil a střídal příležitostná zaměstnání, mj. pracoval jako medik. Roku 1936 nastoupil základní vojenskou službu, v letech 1938 – 45 byl redaktorem v nakladatelství Leopolda Mazáče. Stal se ředitelem nakladatelství při Státní tiskárně ve Varnsdorfu, dostudoval Lékařskou fakultu (MUDr. 1948). Od téhož roku byl lékařem nejprve v Aši, potom v České Kamenici, pak v porodnici v Praze, od roku 1955 v Českém Krumlově a pak v Českých Budějovicích, kde žil i na odpočinku. Počínaje rokem 1923 publikoval v periodikách: Studentský časopis (básně), Polabský kraj, Občanské listy, Naše zájmy (všechny tři Nymburk), Oheň (Opava), Země, Právo lidu, Čin (literární kritiky), Volná myšlenka, Sobota, Rozpravy Aventina, Nové obzory, Mladý svět, Ahoj (texty k písním), České slovo (pod neidentifikovanými pseudonymy), Svět práce, Jihočeská pravda (České Budějovice), Stráž severu (Liberec, 1947 zde na pokračování próza Putování Matěje Mrkvičky, pod pseud. Jan Karpíšek) aj. V 30. letech psal pro Čs. rozhlas reportáže, přednášky a za okupace byly vysílány i jeho původní rozhlasové hry (Nedokončený dopis, Měsíc lásky aj. ). První manželka Olga Macháčková byla autorkou próz pro děti a překladatelkou z ruštiny, dcera Olga Uličná je rusistkou a překladatelkou.

Dílo

Redigoval Almanach Studentské kolonie na Letné a knižnici Nová cesta. Napsal tři romány pro bratislavskou sešitovou edici Večery. Omylem mu bývá připisován román Vladislava Ptáčka Boj s vlastní příšerou (1927). Časopisecky publikoval překlady z ruštiny (odborné práce z oboru lékařství, přírodních věd a historie). Užíval pseudonymů a šifer: Dr. Vladimír Rys, František Marek, Jan Karpíšek, Vladislav Strnad; bh, kp, O. M.
Literární dráhu započal Ptáček časopisecky publikovanými básněmi, pokusil se rovněž o drama a psal literární kritiky; veršové nadání za okupace uplatnil i v textech k písním. Vlastní Ptáčkovou doménou se však stala próza, třebaže i v ní – jak naznačuje knižní debut z počátku 30. let, stylově u něj ojedinělý satirický obraz maloměstské honorace:
*Městečko sebevrahů
Dlouho hledal vlastní výraz. Nalezl jej v románu o křivě nařčeném lékaři. Jde o zasvěcený pohled do zaměstnaneckého zákulisí nemocnice. Lékařské povolání se pak v různé míře uplatnilo téměř ve všech Ptáčkových prózách
*Člověk v síti
Nejúspěšnější z nich se stal román o českém inženýru, který vybudoval továrnu na odlehlém severu Finska. Jeho čtenářskou přitažlivost posílila skutečnost, že je ještě více než ostatní Ptáčkovy prózy založen na atraktivním příběhu, ale také to, že po vzoru psychologických románů 40. let nejvíce místa věnuje úvahám postav a analýze jejich životních problémů.
*V klopě růži
V 50. letech se Ptáček nejprve prezentoval dvojicí próz z vojenského prostředí
*Druhá stráž
*Město pod stany
Později jeho úsilí o detailní souběžné sledování osudů několika postav vyvrcholilo románem jenž rozvíjí osudy rodiny a přátel lékárníka stojícího v kritickém odstupu k soudobému politickému dění.
*Komorní kvartet
Ptáčkův stálý zájem o lékařskou tematiku dospěl k osobní pointě posmrtně vydanými povídkami, v nichž autorovy vzpomínky nabývají charakteru literatury faktu, avšak nadále s „románovým“ pojetím postav a s poutavými konflikty.
*Sanitní vůz