Quasimodo, Salvatore

 

* 20. srpen 1901, Syrakusy, Itálie

+ 14. červen 1968, Neapol, Itálie

 

Italský básník a kritik.

Narodil se v malé obci s názvem Modice na Sicílii v rodině železničního zaměstnance. Studoval na technickém institutu v Mesině a v Palermu, později na polytechnice v Římě. Studia však nedokončil o začal pracovat jako geometr stavebního úřadu na různých místech Itálie. V roce 1930 vydal ve Florencii svou první básnickou sbírku Vody a země. Během třicátých let byl považován, vedle G. Ungarettiho a E. Montala, za čelního představitele hermetické poezie. Za druhé světové války překládal antickou poezii, například Homéra, Catulla či Vergilia. To se již přestěhoval do Milána, kde mu místní konzervatoř nabídla katedru italské literatury. Právě v Miláně se setkal s italským odbojem, prožíval tu válečné události, prodělával drastickou zkušenost města ničeného válkou. Po válce se angažoval v politickém dění, psal kritické stati a eseje o literatuře a divadle. Roku 1959 obdržel Nobelovu cenu.

Dílo

První jeho sbírky zařazujeme do literárního stylu, který je označován jako hermetismus. Jsou v něm patrné malé známky symbolismu, zároveň se však jedná o verše orientované proti fašistickému režimu. Jeho forma poetismu usiluje o hudebnost a čistotu slov. Opírá se o motivy smrti a rozporuplného životního pocitu. Od jeho čtvrté sbírky s původním názvem Erato a Apollion (v překladu jako E. a A.) se v jeho tvorbě objevuje nová inspirace, hlavně řecká kulturní tradice rodné Sicílie. Později čerpá ze zkušenosti z druhé světové války, kdy se snaží postihnout tyto tragické události dotýkající se všech bez jakéhokoli rozdílu.

Básnické sbírky

*Voda a země (1930)
*Potopený hoboj (1932)
*Vůně eukalyptu (1932)
*E. a A. (1936)
*A náhle je večer (1942) – soubor dosavadních básnických sbírek
*Den za dnem (1947) – z nejtěžších období války, stala se symbolem antifašismu a odboje
*Život není sen (1949)
*Falešná a pravá zeleň (1956)
*Nesrovnatelná země (1958)
*Má dáti a dal (1966)