* 29. leden, 1866 Clamecy, Francie
+ 20. prosinec 1944, Vézelay, Francie
Francouzský prozaik, dramatik, literární a hudební kritik.
V Paříži vystudoval v letech 1886 – 89 elitní školu Ecole Normale Supérieure. Poté začal studovat v Římě, kde také zahájil svoji literární činnost. V letech 1893 – 1912 přednášel jako profesor dějiny umění na Ecole Normale a dějiny hudby na Sorbonně. Současně s tím působil jako hudební kritik a psal hudební monografie. Od roku 1912 se již věnoval pouze umělecké činnosti. V letech 1922 – 1933 pracoval na svém druhém rozsáhlém románu Okouzlená duše. Stal se tak známou postavou světové kultury, že po okupaci Francie hitlerovským Německem se nacisté neodvážili Rollanda zatknout, aby nezpůsobili světovou vlnu nevole. A to i přesto, že propagoval Sovětský svaz a jeho socialistickou formu vlády, kritizoval fašismus a jeho představitele i Mnichovskou dohodu z roku 1938. Po uzavření Molotovova-Ribbentropova paktu v roce 1939 zaujal kritický postoj i ke Stalinovi. V roce 1915 získal jako jeden z prvních na světě Nobelovu cenu za literaturu. Finanční částku s tím spojenou věnoval z větší části na zmírnění útrap lidí postižených válkou. Současně dával všechny své síly a schopnosti do služeb starému kontinentu a pracoval v nově vzniklém Červeném kříži. Stal se jedním z nejsilnějších duchů kulturní Evropy. Zemřel v Burgundsku, poblíž svého rodiště.
Dílo
Romain Rolland je vedle prozaických prací autorem celé řady životopisů významných světových osobností a také mnoha divadelních her určených pro lidové divadlo. V tvorbě divadla pro nejširší lidové vrstvy, které by jim zprostředkovalo hluboké mravní ideály, viděl Rolland možnost povznesení lidstva.
Romány a novely
*Jean-Christophe – 1914, (Jan Kryštof) – románový cyklus koncipovaný jako symfonie o osudech nadaného hudebního skladatele německého původu v období mezi Pařížskou komunou a první světovou válkou. Za tento román získal autor Nobelovu cenu.
*Colas Breugnon – 1919, (Dobrý člověk ještě žije) – svérázný historický román odehrávající se v Burgundsku za vlády Ludvíka XIII. Ústřední postavou je stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje svou práci, dobré jídlo a pití. Rád si zažertuje s pěknou ženou, zároveň však dokáže bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům. Colas prožije tragický rok, kdy mu zemře žena, vyhoří a přijde o většinu svých uměleckých prací. Nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále miluje po galsku život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně „dobrý člověk ještě žije“. Colas má dar barvité fantazie a živého slova, jeho vyprávění je proloženo výrazy burgundskéhou kraje, mnoha příslovími a pořekadly. Příběhy v knize čerpají ze života prostých lidí, oslavují jejich důvtip, tvořivost a smysl pro humor. Jsou přehlídkou francouzského folklóru.
*Pierre et Luce -1920 (Petr a Lucie) – nejslavnější protiválečná milostná novela stavící proti sobě milostný vztah dvou lidí a hrůzy války. Jde o jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému. Na Velký pátek však oba zahynou za náletu v chrámu Saint-Gervais při poslechu gregoriánských chorálů.
*Clerambault, histoire d’une conscience libre pendant la guerre – 1920 (Clerambault, historie svobodného svědomí za války) – román, ve kterém autor vyjádřil myšlenku, že vina na válečném konfliktu 1. světové války nebyla jen na nepříteli, tj. na Německu, ale i na francouzské straně.
*L’ame enchantée – 1922 – 1933 (Okouzlená duše) – druhý autorův rozsáhlý románový cyklus. Román zrcadlí historický vývoj francouzské a evropské společnosti na počátku 20. století a v době nástupu fašismu v Itálii. Hrdinkou románu je dcera ze zámožné měšťanské rodiny, která pohrdne pohodlnou existencí a trpce a bolestně si vybojovává proti společenským konvencím své právo na nezávislý vlastní osud a lásku. Její syn, kterého neprovdána vychovává, dospívá již k myšlence boje za sociální spravedlnost, stává se vyznavačem Říjnové revoluce a socialismu v Rusku a umírá jako oběť italského fašismu.
Jednotlivé části se jmenují:
*Annette et Sylvie -1922, Anneta a Sylvie,
*L’Été -1924, Léto,
*Mere et fils – 1927, Matka a syn
*L’Annonciatrice – 1933, Zvěstovatelka
Divadelní hry
*Orsino – 1890
*Les baglioni – 1891 (Baglioniové)
*Caligula – 1893
*Le Siege de Mantoue – 1894 (Obléhání Mantovy)
*Jeanne de Piennes – 1896
*Les tragédies de la foi – 1903 (Tragédie víry) – dramatická trilogie, ve které autor ukázal na třech příkladech obrozující sílu víry – víra náboženská, vlastenecká a revolucionářská.
*Saint Luis – 1897, Svatý Ludvík
*Aërt – 1898, Aertes
*Le Triomphe de la raison – 1899, Vítězství rozumu
*Le Théâtre de la Révolution – 1903 (Divadlo revoluce) – cyklus divadelních her, týkajících se Velké francouzské revoluce. Tento cyklus je označovaný za Íliadu francouzského národa. Vznikl nejprve jako dramatická trilogie a své jméno dostal v roce 1909. Rolland jej založil na svém teoretickém spise Divadlo lidu a postupně k němu připojoval daší divadelní hry.
*Les Loups – 1898 (Vlci) – první autorova uvedená divadelní hra
*Le Triomphe de la raison – 1899 (Vítězství rozumu)
*Danton – 1900
*Le quatorze jullet – 1902 (Čtrnáctý červenec)
*Le temps viendra – 1903 (Přijde čas)
*La Montespan – 1904 (Montespanová)
*Les Trois amoureuses – 1906 (Tři zamilovaní)
*Empédocle – 1918 (Empedokles)
*Liluli – 1919, dramatická protiválečná groteska
*Le Jeu de l’amour et de la mort – 1924 (Hra o lásce a smrti)
*Pâques fleuries – 1926 (Květná neděle) – prolog k cyklu
*Les Léonidés – 1929 (Leonidy) – epilog cyklu
*Robespierre – 1939