* 26. únor 1921, Zbraslav nad Vltavou, Československo
+ 12. listopad 1980, Praha, Československo
Česká prozaička a pedagožka.
Dívčím jménem Božena Svobodová; podepsala jím rovněž svůj debut. Vyrůstala v rodině holiče. Trpěla vážnou vrozenou chorobou. Po ukončení měšťanské školy v rodišti (1936) pracovala jako pomocná dělnice a pomocná úřednice, 1939 – 41 se pohybovala jako spojka mezi skupinami domácího a zahraničního odboje, 1940 též složila v Jugoslávii maturitu, která jí však nebyla uznána. Roku 1941 byla zatčena pro odbojovou činnost a do roku 1945 vězněna v Praze, Norimberku a v koncentračním táboře Ravensbrück (zde spoluvězenkyně Mileny Jesenské). Večerní studium na Městském dívčím reálném gymnáziu v Praze 3 uzavřela maturitou roku 1946. V letech 1945 – 49 působila jako redaktorka a úřednice tiskového odboru Svazu národní revoluce a současně studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (absolvovala 1949, titul PhDr. získala v témže roce. V letech 1950 – 53 vyučovala na Vyšší hospodářské škole, poté se stala ředitelkou jedenáctileté (respektive dvanáctileté) střední školy v Praze-Košířích a začala dálkově studovat pedagogiku na Vysoké škole pedagogické (1954 – 57), kde vzhledem ke své předchozí praxi současně působila jako konzultantka. V letech 1959 – 80 byla zaměstnána na katedře pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (titul CSc. získala roku 1963, titul docentky roku 1968). V 60. letech rovněž připravila pro Československý rozhlas řadu populárních relací o výchově a školské problematice. Od roku 1977 byla členkou předsednictva a členkou výboru Svazu českých spisovatelů. Odborné i prozaické příspěvky pravidelně publikovala od 50. let v periodikách Učitelské noviny, Tvorba, Pedagogika, Socialistická škola, Vysoká škola, Nová mysl, My 64, Host do domu, Vychovávateľ, Materská škola, Rodina a škola (všechny tři Bratislava), Vlasta, Literární měsíčník, Československá psychologie aj. Její první manžel Robert Rotter byl vědeckým pracovníkem v oboru výzkumu rud, po ovdovění se provdala za psychologa Jana Čápa, profesora Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Dílo
Próza
*Z upité číše, 1941 – lyrická milostná próza s tragickým vyústěním
*Rozchody a setkání (PP 1956) – soubor povídek, čerpajících převážně z jejích válečných prožitků a vyjadřujících nutnost zachovat si i v extrémních podmínkách lidskou důstojnost a respekt k základním mravním hodnotám
*Tajemství pro Barbaru, 1960
*Odkud vítr vane? ,populárně nauč., s úvodní pedagog. statí, 1963
*Plán na happy-end, 1972 – citová prázdnota kapitalistického světa
*Překročit vlastní stín, 1974
*Kolikrát znovu začínat, 1976 – rozsáhlý společenský román
*Samota má stovky dveří, 1978
Trochu slunce do dlaní, 1980
Za sluncem třeba pěšky, 1980 – budovatelský román
Odborné práce z oboru teorie výchovy
*Citová výchova dospívající mládeže, 1958
*Kázeň a problematika jejího utváření, 1973
*K otázkám kolektivu a výchovy ke kolektivismu, skripta, 1975
*Výchova aktivity mládeže ve volném čase. Pedagogické a psychologické otázky volného času žáků ZDŠ, výběrových škol a učňů, 1976, s J. Čápem
*Kapitoly z teorie výchovy, skripta, 1982, s R. Sedlářem
aj.
Příspěvky ve sbornících
*Rozlet 1955, 1955
*Vteřiny strachu, 1968
*Mladá cesta, 1975
*Nástup. Třicet let české prózy, 1975
aj.
