Havel, Rudolf

 

* 21. 9. 1911 – Praha

+ 9. 11. 1993 – Praha

 

literární historik a textolog

Po studiích na klasickém gymnáziu v Brně a reálném gymnáziu v Hustopečích (maturita 1931) vystudoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Absolvoval v roce 1936. V letech 1936–37 vyučoval na klasickém gymnáziu v Brně, po výkonu vojenské služby působil 1939–41 jako středoškolský profesor na reálném gymnáziu v Litovli. Pracoval v Kanceláři slovníku jazyka českého při České akademii věd a umění, kde napsal řadu hesel pro Příruční slovník jazyka českého. Roku 1948 se stal jedním z prvních pracovníků nově založeného Ústavu pro českou literaturu (do 1952 součásti České akademie věd a umění, poté Československé akademie věd), 1953–58 byl jeho vědeckým tajemníkem. V letech 1952–56 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy přednášel a vedl praktická cvičení z ediční techniky. Úzce spolupracoval s Památníkem národního písemnictví: byl mj. spoluautorem stálé expozice dějin české literatury ve Strahovském klášteře a expozice Aloise Jiráska v letohrádku Hvězda, 1964 stál u zrodu ročenky Literární archiv, byl členem poradního sboru pro sbírkotvornou činnost Literárního archivu Památníku národního písemnictví. Do důchodu odešel v roce 1971.

dílo

Těžiště Havlovy vědecké a odborné práce tvoří činnost textologická, lexikografická a ediční, při nichž se prakticky uplatnila autorova literárněhistorická a lingvistická erudice. Významný je Havlův redakční i autorský podíl na Slovníku českých spisovatelů (1964) a práce na dvou jeho pozdějších nevydaných modifikacích. Hesly přispíval i do Österreichisches biographisches Lexikon 1815–1950, který vydává Österreichische Akademie der Wissenschaften. Textologické znalosti Havel uplatnil jako redaktor a spoluautor úvodu do praktické textologie Editor a text. Stěžejní část jeho díla však představují edice děl českých klasiků. Zásadní význam mají jeho komentovaná vydání děl autorů národního obrození (Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Josef Jungmann, Jan Kollár) a vydání spisů významných prozaiků první poloviny 20. století (Ivan Olbracht, Vladislav Vančura). Havel byl rovněž editorem a spolueditorem vědeckých děl z oblasti literární historie, teorie a kritiky (Arne Novák, František Xaver Šalda), historie (František Palacký, Zikmund Winter) i přírodních věd (Jan Evangelista Purkyně), memoárů (Jan Kollár, Božena Němcová, Jaroslav Seifert) a korespondence (Alois a Vilém Mrštíkové, Jindřich Prucha). Řadu edic doprovodil úvodem či doslovem, popřípadě je sám přeložil. Zájem o umělecký překlad uplatnil jako spolueditor českých verzí básně Edgara Allana Poea Havran, ve vlastních překladech poezie se soustředil na vybraná díla autorů, vyžadujících zvláště citlivou práci s jazykem ( Alexandr Sergejevič Puškin, Edgar Allan Poe, Henry Wadsworth Longfellow, Rainer Maria Rilke, Christian Morgenstern, Paul Verlaine).

práce o literatuře

Národní umělec Ivan Olbracht (studie, 1956); Antal Stašek (1843–1931) (soupis archivního fondu, 1987, s E. Bílkovou).
Překlady: E. A. Poe: Havran (bibliof., 1946); H. W. Longfellow: Staré hodiny (soukromý tisk, 1948); A. S. Puškin: Měděný jezdec (soukromý tisk, 1948); souborné vydání: Utajené překlady (1996, zde překlady z díla A. S. Puškina, F. W. Bourdillona, R. Brooka, J. Joyce, E. A. Poea, H. W. Longfellowa, J. W. Goetha, R. M. Rilka, Ch. Morgensterna, P. Verlaina + doslovy k překladům a vlastní báseň R. H., edd. F. Havlová a V. Justl); výbor: Ch. Morgernstern: Oba dva osli (2000).
Ostatní práce: Scénář Jiráskova muzea ve Hvězdě (rozmnož., 1966, s M. Otrubou a M. Řepkovou).