* 22. prosinec 1867 Liberec, Rakousko-Uhersko
+ 4. duben 1937, Praha, Československo
Český literární kritik, novinář a spisovatel.
Někdy bývá považován za vůdčí osobnost literární generace 90. let. Byl spoluautorem Manifestu České moderny. V letech 1894 – 1908 psal pro redakci Ottova Slovníku naučného hesla z české, německé, francouzské a anglické literatury a ze světového malířství. Psal do mnoha časopisů (Volné směry, Novina, Česká kultura, Literární listy), kde se věnoval otázkám a problémům výtvarného umění, literatury, kultury i politiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba (časopis pro kritiku a umění, zajímavostí je, že po jeho smrti tento časopis převzal Julius Fučík). V letech 1928 – 1937 vydával Šaldův zápisník, ve kterém uveřejňoval své umělecké kritiky a eseje.
Dílo
Jeho dílo ovlivnil pozitivismus. Největšího významu dosáhl ve svých pracích o literatuře, především v kritikách. Je považován za zakladatele české moderní kritiky. Byl pravděpodobně nejvýraznějším, nejoriginálnějším a nejlepším českým kritikem v meziválečném období.
Jeho kritiky pomohly prosadit se mladým umělcům (velmi rychle dovedl rozpoznat talent). Kriticky posuzoval i nepodařené sbírky básníků, jejichž jiných děl si vážil.
Požadoval, aby umění vycházelo ze života, bylo vnitřně pravdivé a neomezené žádnými ideologickými požadavky. Byl představitelem tzv. duchovědného směru: vycházel ze subjektivního osobního prožitku a zaujetí dílem, současně vysvětloval objektivní záležitosti literárních jevů.
*Strom bolesti – básnická sbírka
*Analysa – povídka
*Život ironický a jiné povídky – soubor povídek
*Dřevoryty staré a nové
*Loutky i dělníci boží – román
Drama
*Zástupové
*Dítě
*Tažení proti smrti
Literární věda (eseje, úvahy)
*Boje o zítřek – v tomto díle shrnul své názory na literární kritiku. Ta má být literární tvorbě inspirací, proto musí být založena na pochybnosti a zároveň na hledání i kladných stránek díla.
-Žádal novou tvarovou řeč.
-Kritik musí mít osobní a prožitý poměr k umění.
-Musí být vnímavý, citlivý a senzitivní (prožívá pocity).
-Kritiku považoval za druh umění.
-Kritik musí být schopen přebásnit dílo a přenést ho ve vyšší duchovnější typ.
-Musí mít nejen soucit, ale i odvahu a chuť nalézat pravdu.
*Vědecká kritika – překlad díla stěžejního Emila Hennequina (francouzský pozitivista), překlad vydán v r. 1896
*Duše a dílo – problematika romantismu v poezii, hledá duchovní podstatu básníkovy tvorby. Ocenil tu Rousseaua, Máchu a Němcovou.
*O nejmladší poezii české
*Básnická osobnost Dantova
*Antonín Sova
*Mácha snivec a buřič
*Básnický typ Jiřího Wolkra
*O poetismu
*Dva představitelé poetismu
*Nová proletářská poezie
*Jean Arthur Rimbaud, božský rošťák – 1930, obsáhlá studie
*Antonín Sova – 1924
*O tzv. nesmrtelnosti díla básnického – 1928
*O nejmladší poezii české – 1928
*Krásná literatura česká v prvém desetiletí republiky – 1930
*Kritické glosy k nové poezii české – posmrtně 1939
*Syntetism v novém umění – první kritická stať; literatura má být živoucí, díla mají zachycovat vše v pohybu