Šamberk, František Ferdinand

 

* 21. duben, 1838 Praha, Čechy

+ 25. prosinec 1904 Praha, Rakousko-Uhersko

 

Český autor veseloher a komik.

Vlastním jménem Schamberger. Již v mládí se rozhodl pro hereckou dráhu. Začínal jako ochotník v soukromém Švestkově divadle. V polovině 50. let odešel na venkov ke kočovným divadlům. Nejprve působil ve společnosti Zöllnerově, kterou tehdy vedl J. K. Tyl, později hrál u různých německých společností, s nimiž se dostal až do Berlína a Královce. Do Prahy se vrátil roku 1859, stal se členem českého souboru ve Stavovském, potom v Prozatímním a konečně v Národním divadle, kde působil až do roku 1901, kdy odešel na odpočinek. Od milovnických a hrdinských rolí přešel na obor komický, v němž se propracoval mezi nejoblíbenější pražské herce. Jako herec i dramatik se nejúspěšněji uplatňoval v repertoáru letních arén, které byly tehdy pobočnými, lidovými scénami českého divadla.

Dílo

Šamberkovy hry se vyznačují především řemeslnou rutinou, která se opírá o zkušenosti dvou základních žánrů tehdejšího veseloherního divadla: jednak o propracovanou, více než stoletou tradici vídeňské frašky, jednak o zápletkovou techniku a situační komiku soudobých francouzských společenských komedií. Při charakteristice lidových postav a zvláště ve výstavbě jejich dialogů můžeme sledovat silný vliv J. K. Tyla, k němuž se Šamberk vždy hlásil jako ke svému učiteli. S Tylem má také společný sklon k sentimentalitě a moralizování.
Nejvýrazněji se to projevilo ve dvou vážných Šamberkových hrách o národních buditelích: *Josef Kajetán Tyl (1882)
*Karel Havlíček Borovský (1884)
S typem vídeňské lidové frašky spojuje autora hlavně jeho snaha o přímý, herecky cítěný kontakt s publikem pomocí motivů a narážek aktuálních dobově, popřípadě místně. Již dialog je proto stavěn tak, aby herci umožňoval takový kontakt ještě rozvíjet a neustále oživovat vtipnými improvizacemi.
*Boucharon (1866)
*Svatojanská pouť (premiéra 1868)
*Sedmašedesátníci (premiéra 1870)
*Podskalák (1882)
*Divadelní vlak (1884)
*Palackého třída (1884)
*Éra Kubánkova (1886)

Z francouzské společenské komedie se naučil promyšlené kombinaci komických situací a dovednému rozvíjení zápletek pomocí překvapivých zvratů děje, jako je například ve hře *Blázinec v prvním poschodí (premiéra 1867). Nejzdařilejším jeho dílem tohoto typu a patrně nejlepší jeho veselohrou vůbec je:
*Jedenácté přikázání (premiéra 1881).