* 13. červen 1893, Oxford, Anglie
+ 17. prosinec 1957, Witham, Anglie
Anglická spisovatelka a překladatelka.
Narodila se v rodině anglikánského duchovního, který byl také ředitelem pěveckého sboru a klasickým filologem. Díky otci získala zájem o klasické jazyky a literaturu a melodický hlas, kterým dokázala zaujmout posluchače při její pozdější přednáškové činnosti. Vyrůstala jako jedináček v okruhu dospělých členů rodiny, byla velmi zvídavá a inteligentní. V patnácti letech byla poslána studovat internátní střední školu v Salisbury. Na této škole nebyla spokojena, navíc po onemocnění spalničkami zůstala holohlavá. Při výšce 180 cm, silné postavě a neohrabanosti nebyla ideálem pro manželství. V osmnácti letech získala stipendium na dívčí kolej Sommerville v Oxfordu, ale ani zde nezapadla do představ o řádné studentce. V době, kdy přístup na vysokou školu pro ženy byl pouze výjimečný a při studiu musely studentky doprovázet gardedámy, se výstředně oblékala i chovala, na veřejnosti kouřila doutník, obklopila se skupinou rebelů, psala básně a vedla vášnivé diskuse. Absolvovala v Oxfordu s titulem v moderních jazycích jako jedna z prvních žen. Po ukončení školy odjela zpět na otcovu faru a věnovala se četbě. Krátce učila na místní obecné škole. V roce 1918 se rodina odstěhovala na odlehlý venkov, kde nemohla najít naprosto žádné pracovní uplatnění. Po krátkém působení ve Francii se ocitla v roce 1921 v Londýně a začala pracovat v Bensonově reklamní agentuře jako textařka a zůstala tam deset let. Kolegové ji seznámili s bohémským prostředím Chelsea a Bloomsbury a Sayersová se našla v bouřlivých diskusích a nápaditém oblékaní a chování. V době, kdy vydala první detektivní román, nebyla provdaná a čekala dítě. Syn se narodil v roce 1924 (porod byl tajný po půlroční dovolené na neznámém místě), dala ho na vychování a později v závěti uvedla, že se o jejím životě smí psát až padesát let po její smrti. Kdo je jeho otcem, se neví. V roce 1926 se vdala za bývalého válečného zpravodaje Osvalda Arthura Fleminga, kterého finančně podporovala až do jeho smrti v roce 1950. Zajímavé je, že adoptovali syna Sayersové, ale nikdy s nimi nebydlel.
Kromě psaní detektivních příběhů přispívala do filosofického časopisu Modern Languages, překládala ze starověké francouštiny, dále přispívala do rozhlasu, přednášela. Odmítla převzít čestný doktorát z bohosloví od arcibiskupa canterburského za své náboženské práce, ale v roce 1950 převzala čestný doktorát za literaturu od Durhamské university. Od roku 1949 do své smrti byla předsedkyní Detektivního klubu.
Dílo
*Vražda žádá metodu – první její detek. román
*Vražda potřebuje reklamu – zkušenosti z práce v reklamní agentuře
*Mračna svědectví
*Fakta k případu – negativní postava románu je zpodobněním jejího manžela
*Lord Petr studuje mrtvolu – detektivní povídky
*Dobrodružný život milovníka starých tisků – soubor detektivních povídek.
*Devět krejčíků
*Katovy prázdniny
*Rybářská taškařice o ukradeném žaludku
*Podivné námluvy lorda Petra
*Pět falešných stop
*Nepřirozená smrt
*Nepříjemnost v klubu Bellona
*Mrtvola nutná
*Leopardí dáma
*Lásku a vraždu neutajíš
V roce 1937 je jejím hrdinou naposledy lord Petr, od té doby se zřekla literární činnosti a věnovala se pouze překladatelské činnosti – překlady Dantovy Božské komedie, dále psala náboženské eseje a hry.
