Skácel, Jan

posted in: Výročí | 0

 

* 7. února 1922, Vnorovy, Československo

+ 7. listopadu 1989, Brno, Československo

 

Moravský básník, prozaik a autor poezie pro děti.

Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku.
Po druhé světové válce vystudoval filosofii na Masarykově universitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v r. 1954 přešel do literární redakce rozhlasu v Brně, kde zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury).
V roce 1969 byl Host do domu zakázán a J. Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a exilové literatuře.
Od roku 1981 směla jeho díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském Bloku. Vychází sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracuje i s divadlem. V roce 1989 umírá na rozedmu plic a posmrtně vychází sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň.
Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89. V roce 1992 byl in memoriam oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal čestným občanem Brna.
Byl prasynovcem spisovatele a básníka Františka Heritese, jeho manželka Božena byla dříve provdána za Oldřicha Mikuláška.

Dílo

Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených.
spíše jednoduché, krátké obraty, někdy jen čtyřverší
poezie inspirována moravským folklórem, nelze vyloučit i vliv tradiční čínské poetiky
častá témata : venkovské prostředí, sepětí člověka s přírodou, oproštění od moderního světa, chaosu
básník ticha a pokory, připomíná tvorbu Halase a Reynka
báseň obsahující i tajemství, které by mělo být podle Skácela součástí básně

Básnické sbírky

*Kolik příležitostí má růže – 1957, zabývá se tématy reality
*Co zbylo z anděla – 1960, lyrické básně
*Hodina mezi psem a vlkem – 1962
*Smuténka – 1965
*Vítr jménem Jaromír: 3 knihy veršů – 1966, souborné vydání tří prvních autorových sbírek, tj. sbírek Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem. Kresby Jiří Trnka
*Metličky – 1968
*Chyba broskví – 1975, stokrát čtyři verše
*Dávné proso – 1981
*Naděje s bukovými křídly – 1983, dvě knihy veršů: Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška
*Odlévání do ztraceného vosku – 1984
*Kdo pije potmě víno – 1988, poslední autorovo dílo
*Noc s Věstonickou Venuší – 1990, výbor jeho milostných veršů
*A znovu láska – 1991, posmrtně
*Stracholam – 1993, výbor poezie
*Květy z nahořklého dřeva – 2000, výbor poezie
*Kdo učil mlčet kámen – 2001, výbor poezie
*Oříšky pro černého papouška – 2005, bibliofilní vydání, vydáno při příležitosti životního jubilea Boženy Skácelové
*Překrásná je nepotřeba nářku – 2006, výbor poezie
*Zlé laně odcházejí k ránu – 2007, výbor poezie
*Doteky – 2007, výbor poezie

Próza

*Jedenáctý bílý kůň – 1964
*Třináctý černý kůň – 1993, posmrtně

Pro děti

*Jak šel brousek na vandr – 1961
*Pohádka o velkém samovaru – 1961
*Uspávanky – 1983, cyklus rozměrnějších lyrických skladeb s epickými prvky, koncipovaný jako vyprávěnky dětem před spaním, ilustrace Ota Janeček
*Kam odešly laně – 1985, na motivy pastelů Josefa Čapka – obrázky hrajících si dětí
*Proč ten ptáček z větve nespadne – 1988, na motivy pastelů Josefa Čapka – obrázky zvířat
*O pejsku Ťapovi, výru Výrovi, slavíčku Slavíkovi a kočičce, která se moc styděla – 1998, z autorovy pozůstalosti k vydání připravil J. Opelík
*Pohádky z Valašského království – 2006 (2. vyd.), převyprávěné pohádky, které sesbíral B. M. Kulda, původně vyšly pod jménem B. Stárkové

Na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně do alba O slunovratu, mj. známou píseň Modlitba za vodu.