Šmilovský, Alois Vojtěch

posted in: Výročí | 0

 

* 24. leden 1837, Mladá Boleslav, Čechy

+ 20. červen 1883, Litomyšl, Rakousko-Uhersko

 

Český prozaik.

Vlastním jménem Alois Schmillauer. Jeho otec měl obchod s mýdlem a byl městským radním. Vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a potom v Praze, později Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Na své první místo nastoupil v roce 1860 do Klatov jako suplující profesor, protože zkoušky dokončil až po osmi letech a teprve potom se mohl stát řádným profesorem. Vyučoval český jazyk a přírodopis. Jako profesor nebyl příliš oblíbený, studenti se mu posmívali pro jeho svéráznost a samolibost. V Klatovech žil velmi bohatým společenským a kulturním životem. Založil pěvecký spolek Šumavan, pro který skládal libreta písní, sám také zpíval a hrál divadlo. Pro toto divadlo složil několik divadelních her, které však nebyly příliš úspěšné. Po dvou nevydařených milostných vztazích se oženil v roce 1870 s Annou Bílou. V roce 1873 nastoupil jako profesor na gymnázium v Litomyšli, kde se setkal se začínajícím profesorem Aloisem Jiráskem (významnou osobou tamější smetánky byla také spisovatelka Teréza Nováková). Jeho povídky z té doby jsou vzpomínkami na klatovský pobyt. Od roku 1877 působil jako školní inspektor na Litomyšlsku a Poličsku.

Dílo

Jeho dílo z dnešního pohledu není příliš významné. Zpočátku se ideově přikláněl k májovcům, kteří byli jeho vrstevníky, ale později se zcela od nich odklonil. Májovci hledali
svůj ideál v budoucnosti, zatímco Šmilovský se díval pouze do minulosti, co bylo nové, bylo podle něj špatné. Jeho ideálem byla patriarchální společnost, podle něj v měšťanských kruzích vládla lakota a egoismus. Děj jeho povídek je poplatný jeho náhledu na život, zajímavý na nich je pouze jazyk, kterým psal. Šmilovský sbíral lidová úsloví a přísloví, kterými prokládal svá díla.
Publikoval zejména v časopisech, protože jeho díla jsou spíše delšími povídkami než romány. Povídky vycházely ve Vlčkově Osvětě, v Obrazem života, v Humoristických listech, v Hudebních listech, v Československých koledách, v Pečírkově národním kalendáři, v Květech, v Matici lidu, v Lumíru, Světozoru a dalších.

Povídky

*Bětuška, 1859 – první publikovaná povídka
*Starý varhaník, 1871
*Setník Dřevnický, 1872 – povídka z prostředí Klatov
*Parnasie, 1874 – romantická povídka o nešťastné lásce, pro kterou dívka
ukončí svůj život sebevraždou skokem z Jezerní stěny do Černého jezera na Šumavě. Pro větší zajímavost uvedl autor tuto dívku jako vnučku lorda Byrona.
*Za ranních červánků, 1875 – rozsáhlejší povídka, která je kritikou považována za jeho nejlepší dílo. Děj se opět odehrává na Šumavě v Chudenicích, kde určitou dobu svého života trávil spisovatel Josef Dobrovský. Než tuto povídku Šmilovský napsal, sbíral materiál z vyprávění pamětníků o této epizodě života Dobrovského.
*Krupař Kleofáš, 1875 – postava této povídky má opět reálný základ v klatovském vlastenci a sběrateli starožitností Františku Jungovi.
*Starohorský filosof, 1877 – jako v jiných povídkách i tady mají postavy reálný základ v postavě, která v kraji skutečně žila. V tomto případě je to jeho přítel žijící v Čachravě.
*Nebesa, 1880 – povídka ze Šumavy
*Jehla, 1880 – povídka o osudech klatovského krejčíka

Mezi první a dalšími povídkami uplynula poměrně dlouhá doba, z toho je vidět, že Šmilovský, který sám sebe pokládal za velkého umělce, se dlouho hledal, nevěděl, kterým uměleckým směrem se má dát, nakonec zakotvil v povídkách ze svého kraje o životě lidí, které znal.

Kniha básní

*Básně,1874

Dramata

*Pozůstalá dramata, I.- IV. díl, 1891-1905, po jeho smrti souborné dílo jeho dramat