* 24. leden 1899, Praha, Rakousko-Uhersko
+1. únor 1983, Boston, USA
Česká prozaička, básnířka, literární historička.
Přispívala do novin a časopisů: Lidové noviny, Eva, Kvart, Slovo a slovesnost a Listy (Melantrich), po odchodu do exilu především do Proměn a Perspektiv (oba New York), dále do Sklizně (Hamburk), ojediněle do Studií (Řím). Dále publikovala v periodikách Harvard Library Bulletin (Cambridge), Books Abroad (New York). V Proměnách užívala šifry M. S.
Milada Součková je představitelkou a zakladatelkou intelektuální linie české literatury. Do českého literárního kontextu přinesla netradiční postupy, rozvíjené především v anglosaské literatuře (Lawrence Sterne, James Joyce, Virginia Woolfová). Její tvorba je nesena dvěma výraznými sjednocujícími principy. Prvním je autorčin smysl pro experiment a destrukci literární konvence; druhým, zdánlivě opozitním, je hluboká znalost literární tradice a k ní příslušejících literárních struktur, které jsou mnohonásobně využívány jako stavebný prvek díla. Kontrast takto vytvořených rovin způsobuje napětí mezi odkazem k hotovému, uzavřenému světu literárních vzorců, symbolů, ikon a jejich permanentním zpochybňováním prostřednictvím nově utvářeného fiktivního kontextu, který je rozkládá, paroduje, ale i významově obohacuje. Takto navozeným aktem se promlouvající subjekt pokouší zbavit tlaku stylu a konvence, jejichž dominantní vliv potvrzuje proměnu bohaté skutečnosti v literární schéma. Její prózy rezignují na pevnou syžetovou stavbu i na časovou konsekvenci. Vypravěč kombinuje ultrarealistický popis všední banality se symbolickými odkazy k hotovým literárním textům, reflexi vlastního vypravěčského gesta s personalizací, vnitřními monology postav, které často nabývají podoby proudu vědomí. Surrealismem inspirovaný pokus o zápis vnitřní reality individua se objevuje v autorčině debutu První písmena i v knize Amor a Psyche, kde je již zřetelná snaha karikovat konvenční postupy výstavby prózy. Romány Odkaz a Zakladatelé na půdorysu tradičního tématu, příběhu o rozkladu měšťanské rodiny, předvádějí i rozklad literárních forem, které zobrazovanou společenskou vrstvu emblematizují. V útržcích vnitřních monologů, příběhových fragmentů je zde jako dominující, všepohlcující fenomén zobrazen čas. Úsilí o parodické využití tradičních žánrů pak vrcholí v dílech Škola povídek, která je jakousi učebnicí poetiky 18. a 19. století. V Bel cantu, příběhu průměrné zpěvačky toužící po úspěchu, autorka sleduje v mnoha rovinách proměnu skutečnosti ve fikci. Fascinace především nebezpečností této proměny se objevuje i v její – po válce vydané – próze Hlava umělce. – Již za války, v knize Žlutý soumrak, která byla inspirována japonskou poezií, si Součková ověřila možnost využít v novém kontextu tradiční básnické formy. Poezie pak výrazně dominovala autorčině exilové tvorbě. Její lyrika prostřednictvím intelektuálního experimentu „testovala“ schopnost a dynamiku významových možností slov i neobvyklých slovních spojení, v nichž se prolíná banální všednost s umělým světem literatury. Zájem o všednost sbližuje lyriku Milady Součkové s poetikou Skupiny 42. Významným inspiračním zdrojem, zvláště v lyrických textech z 50. a 60. let, se jí stal duchovní svět katolicismu, českého i italského baroka. V její poezii se však objevují rovněž tradiční exilová témata a motivy, jako nostalgie a hledání domova, vždy však jsou traktovány způsobem, který je činí součástí vnitřního světa subjektu a zbavuje schematické emblematičnosti (Pastorální suita, Sešity Josephiny Rykrové). – Autorčina činnost literárněvědná, psaná a publikovaná převážně v angličtině, má dvě linie. Soustředila se zejména na zkoumání výrazných literárních osobností a takových období, kdy česká literatura překročila úzce národní kontext a navázala dialog s evropským kulturním prostorem (The Czech Romantics, The Parnassian Jaroslav Vrchlický, Baroque in Bohemia). Značnou pozornost však věnovala i soudobé české literatuře a mimoliterárním vlivům, které ji od roku 1939 často násilně ovlivňovaly (A Literature in Crisis: Czech Literature 1938–1950, A Literary Satelite. Czechoslovak-Russian Literary Relations).
Dílo
Beletrie a práce o literatuře
*První písmena (PP 1934)
*Amor a Psyche (P 1937)
*Kaladý aneb: Útočiště řeči (B, bibliof., 1938)
*Mluvící písmo (B 1939)
*Odkaz (P 1940)
*Zakladatelé (P 1940)
*Žlutý soumrak (parafráze orientální poezie, 1942)
*Škola povídek (PP 1943)
*Bel canto (P 1944)
*Hlava umělce. Studie k větší práci (P 1946)
*A Literature in Crisis: Czech Literature 1938–1950 (studie, New York 1954)
*Gradus ad Parnassum (BB, Lund 1957)
*The Czech Romantics (studie, The Hague 1958)
*Pastorální suita (BB, Roma 1962)
*Neznámý člověk (P, Oklahoma – Lund 1962; 1995)
*The Parnassian Jaroslav Vrchlický (monografie, The Hague 1964)
*Alla Romana (BB, Řím 1966)
*A Literary Satelite. Czechoslovak-Russian Literary Relations (studie, Chicago 1970)
*Případ poezie (BB, Řím 1971)
*Baroque in Bohemia (studie, Ann Arbor 1980)
*Sešity Josephiny Rykrové (BB, Toronto 1981; rozšíř. s tit. Sešity Josefíny Rykrové, 1993, obsahuje i Vlastní životopis Josefíny Rykrové, ed. K. Suda).
Souborné vydání
*Dílo Milady Součkové – 2 sv. v nakl. ERM: První písmena (sv. 1), Amor a Psyche (sv. 2, oba 1995); dále v nakl. Prostor: Odkaz a Zakladatelé (sv. 4, 1997)
*Škola povídek (sv. 5, 1998)
*Kaladý, Mluvicí pásmo a Svědectví (sv. 3, 1998)
*Případ poezie (sv. 10, 1999)
*Bel Canto (sv. 6, 2000)
*Dramata a monology (sv. 12, 2001)
*Hlava umělce (sv. 8, 2002)
*Krátká povídka (sv. 9, obs. Americká povídka a Velmi krátká povídka, 2003)
*Neznámý člověk (sv. 7, 2005).
Příspěvky ve sbornících
*Neviditelný domov (Paříž 1954)
*Sound, Sing and Meaning. Quinquagenary of the Prague Linguistic Circle (Michigan 1976).
Uspořádala a vydala
*Posmrtný odlitek z prací Věry Liškové (1945, s B. Havránkem).