Šrámek, Fráňa

posted in: Výročí | 0

 

* 19. leden 1877, Sobotka, Čechy

+ 1. červenec 1952, Praha, Československo

 

Český básník, spisovatel, dramatik a buřič.

Byl synem berního úředníka. Dětství prožil ve svém rodném městě, v Sobotce, kam se později vracel osobně i ve svých dílech. V roce 1885 se s rodiči přestěhoval do Písku.
Za svých studentských let bydlel v domě U koulí čp. 31 nedaleko Putimské brány. V roce 1894 se odstěhoval do Roudnice nad Labem, kde dosáhl maturity.
Roku 1899 nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu, která mu však byla prodloužena o rok. Zde se již projevily jeho antimilitaristické postoje. V září 1914 vážně onemocněl. Po skončení vojenské služby začal studovat práva. Studia ukončil v roce 1903 a začal se věnovat literatuře.
Dostal se do Prahy, kde se připojil k časopisu Nový kult, jejíž vůdčí osobností byl S. K. Neumann. Redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, za účast na demonstracích a pro antimilitaristickou báseň Píšou mi psaní.
Během první světové války narukoval na ruskou frontu. V září 1914 byl kvůli revmatismu v brněnské nemocnici, v červnu 1915 narukoval na frontu do Itálie a Rumunska.
Po krátké spolupráci s S. K. Neumannem se sblížil s okruhem lidí kolem Karla Čapka.
Za druhé světové války na protest proti fašismu nevycházel z domu, tento protest byl často zveličován, ale nejednalo se o něco významného, protože to nikde neohlásil a o jeho protestu vědělo velmi málo lidí. Po válce žil samotářsky v Praze s výjimkou pravidelných návštěv rodného kraje. Tvořil osamoceně mimo jakékoli literární skupiny.
Roku 1946 se stal národním umělcem.

Dílo

*Života bído, přec tě mám rád, 1905 – autorova prvotina, pocity marnosti, skepse, ale i anarchistického vzdoru
*Modrý a rudý, 1906 – antimilitarismus, vzpoura proti válce, symbolika barev v názvu (modrá barva rakouské uniformy, červená barvou anarchismu), obsahuje báseň Raport
*Splav, 1916 – milostná a přírodní lyrika s protiválečným podtextem, žena a příroda splývají do jednoho, impresionistická lyrika, senzitivní, plná představ, harmonická, milostná lyrika, nejobyčejnější a nejpřirozenější projevy života
*Ještě zní, 1933 – zde již životní rezignace, hořkost, loučení
*Rány, růže, 1945 – vlastenecké básně, reakce na druhou světovou válku a na osvobození republiky
*Stříbrný vítr, 1910 – román o mládí a dospívání, autobiografické prvky, impresionistické, líčení citové atmosféry, hlavní hrdina Jeník Ratkin se vzpírá tyranskému otci, nerozumí světu dospělých, získává první milostné zkušenosti, zamiluje se do Aničky Karasové – zklamání, Jeník přes veškeré konflikty mládí poznává smysl života, je připraven s ním čestně zápasit a dokázat svůj přerod v muže, druhé přepracované vydání doplněné autorovým doslovem 1921 – vyjádření citů mladé generace (zfilmován Václavem Krškou 1954), tento román je velmi ovlivněn impresionismem.
*Tělo, 1919 – román, silně působil na mladou generaci, u kritiky však vzbudil rozporné reakce
*Léto, 1915 – impresionistické divadelní drama. Mladý student se zamiluje do vdané paničky, která se jen předvádí – je to žena bez morálky a zábran. Studen zmoudří a zamiluje se do své vrstevnice Stázie. Autor se zaměřuje na prožitek osob.
Měsíc nad řekou (1922) – setkání bývalých spolužáků ze studií, zamyšlení nad ztracenými iluzemi mládí, střet starého a nového světa, konflikt mezi generacemi, projev českého impresionismu, zfilmováno Václavem Krškou v roce 1953