* 27. únor 1902 Salinas Valley, Kalifornie, USA
+ 20. prosinec 1968, New York, USA
Americký prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny.
Finanční poměry úřednické rodiny nebyly příznivé a Steinbeck už jako školák vypomáhal na farmách. Po studiích na střední škole pracoval rok v cukrovaru, ale pak vstoupil na Stanfordovu univerzitu, kde se věnoval historii a anglické literatuře. Přerušil studia a odešel znovu do zemědělství , seznámit se s životem drobných rolníků. Od mládí se cítil rozeným spisovatelem. Vrátil se ke studiím, ale přitom pracoval v cukrovaru a na stavbě silnice. Ve vysokoškolském diplomu neviděl životní cíl a tak v roce 1925 definitivně opustil univerzitu. Z této doby příprav najdeme řadu básní a próz, roztroušených po různých universitních časopisech.
Odešel do New Yorku jako reportér, rozhodnut stát se spisovatelem. Žurnalistiky brzy zanechal a předtím než nastoupil oficiálně spisovatelskou dráhu, pracoval jako pomocný zedník, námořník na nákladním parníku a dělník v továrně na rybí konzervy.
Steinbeckovým hlavním zájmem sice byla literatura, ale kromě toho se zabýval i vědeckou činností v oblasti biologie. Ta také silně ovlivnila jeho literární díla, odtud pochází přesvědčení, že člověk není izolovaný tvor, ale součást všeho živoucího na této planetě.
John Steinbeck zemřel roku 1968 v New Yorku.
Dílo
V dětství a mládí získal Steinbeck hluboký vztah k přírodě střední Kalifornie a prostí obyvatelé z přímořských údolí a kopců, s nimiž pracoval, hluboce ovlivnili jeho pohled na život, odrážející se v pozdější tvorbě.
Svou prvotinu, historický román z pirátského prostředí Karibského moře se silnými symbolickými akcenty Zlatý pohár, vydal v roce 1929 (česky vyšel v roce 1972). Následovaly Nebeské pastviny (1932, česky 1969), soubor realistických, často ironických povídek volně spojených prostředím a postavami, přecházejícími z jedné do druhé. Román Neznámému bohu (1933, česky 1970) líčí farmářský boj s půdou jako mýtus o jednotě člověka s přírodou. Skutečným bestsellerem se stala až Pláň Tortilla (1935, česky 1947 a 1960), fraškovitá romance o eskapádách party mexikánských paisanos, dobrosrdečných povalečů z okolí Monterey, vychutnávajících život plnými doušky a vysmívajících se maloměšťáckému pachtění svých „řádných“ spoluobčanů.
Pověst význačného autora si Steinbeck v druhé polovině 30 let upevnil trojicí dosti různorodých děl, k nimž ho inspiroval krutý dopad velké hospodářské krize na pracující vrstvy. Bitva (1936, česky 1945) je obrazem stávkového boje sezónních česáčů ovoce, O myších a lidech (1937, česky 1946) je mistrovská alegorická novela o krutě zborceném životním snu svérázné dvojice potulných kovbojů. Třetí dílem je Steinbeckův nejslavnější román Hrozny hněvu – dílo strhující nábojem soucitu s uraženými a poníženými tohoto světa. Koncem třicátých let vydal Steinbeck pod názvem Dlouhé údolí rovněž sbírku povídek.
Druhá světová válka, složité osobní osudy, hojné cestování a přestěhování do New Yorku – to vše vneslo nežádoucí vzruch do autorova života. Válečná inspirace přinesla román o okupaci nejmenované země Měsíc zapadá (1942, česky 1947), k válce se váží i některé jeho další publikace, pro Alfreda Hitchcocka a Eliu Kazana psal v té době filmové scénáře.
Na předválečnou Pláň Tortillu navázalo románové pásmo Na plechárně (1945, česky 1965) a Krásný čtvrtek (1954), které nedosáhlo ani zdaleka svěží razance Pláně.
Novela Perla (1947, česky 1958) je podobenstvím o trpké zkušenosti „primitivního“ Mexičana, kterého se tzv. „lepší“ lidé pokoušejí s bezohlednou dravostí připravit o fantastický úlovek. V témže roce vychází Toulavý autobus (česky 1948), ideově rozporné líčení veselých i smutných zážitků cestujících autobusu na nucené zajížďce.
Ve svém nejrozsáhlejším románě Na východ od ráje (1952, česky 1968) rozvíjí Steinbeck na široké časové ploše od občanské války do první světové války mohutně koncipovanou kroniku svého rodného salinaského kraje. Steinbeckovou snahou bylo pokusit se o moderní paralelu biblického střetnutí Kaina a Ábela, dílo však nedosahuje úderné přesvědčivosti přirozené symboliky Hroznů hněvu.
V druhé polovině padesátých let sílily v autorovi pochybnosti o budoucím morálním vývoji Ameriky a v jeho díle se ozvaly ostře satirické tóny (Krátké panování Pippina Čtvrtého, Zima úzkosti). Humorný rozmar se do jeho tvorby vrací v Toulkách s Charliem (1962, česky 1965).
V prosinci 1962 byla Steinbeckovi udělena Nobelova cena – značně opožděně, protože nosné a trvalé jádro jeho díla spočívá v tvorbě z let třicátých. V posledních letech před smrtí se Steinbeck věnoval esejistice a hlavně žurnalistice; navštívil i Vietnam a ve svých článcích jednoznačně podpořil americké vládní postoje ke „špinavé“ válce. Je smutným paradoxem, že se tak octl na stejných názorových pozicích jako reakční americká literární kritika, která ho považovala za druhořadého, nevýznamného autora a od Hroznů hněvu mu upírala přední místo, jež mu v kontextu moderní americké literatury nesporně náleží.
Jeho hrdinové jsou obyčejní lidé, většinou zemědělci. Jeho díla jsou zasazena do období krize. Se svými hrdiny soucítí.
Povídky
*Nebeské pastviny – (1932) o farmáři z Kalifornie.
*Údolí bez konce (1938)
Romány
*Kalich zlata
*Neznámému bohu
*Pláň Tortilla – Děj začíná návratem hlavního hrdiny, Danyho, z vojny. Ten se dozvídá, že po svém dědovi zdědil dva domy. Chce oslavit návrat a dědictví, přičemž se opije a za výtržnost je odsouzen na jeden měsíc vězení.Dany, ale uprchl a skrývá se v lese, kde potká svého přítele Pilóna a nabízí mu svůj dům. Pilón se v něm usadí s několika přáteli (Pablo Jesús Maria, Čahoun Joe), při nějaké oslavě se opili a dům zapálili, nejprve chtěli utéci, ale pak jdou za Danym – omlouvají se mu a ten jim umožňuje bydlet u něj. Danymu se nelíbí způsob života, který vede, proto utíká do lesů – vykrádá obchody, … Danyho přátelé uspořádají na jeho počest večírek, kde se Dany opije a skočí ze skály. Po jeho pohřbu Danyho přátelé zapálí dům a každý odchází svou cestou.
Ryzáček
*Hrozny hněvu – (1939), tento jeho nejvýznamnější román vypráví o rodině vyhnané z pronajaté půdy. Tito lidé jsou donuceni cestovat do Oklahomy. Je to jakási výpověď o podmínkách sezónních dělníků, kteří přicházejí za prací do Kalifornie.
*V pochybné válce
*Po západě měsíce
*Na plechárně – hlavní hrdinové jsou mexičtí povaleči, kteří žijí v Kalifornii.
*Toulavý autobus
*Na východ od ráje – vychází z mýtu o Kainovi a Ábelovi.
*Zima naší nespokojenosti
*Svrhněte bomby – reportáže ze světových bojišť
Novela
*O myších a lidech – 1937, příběh dvou zemědělských dělníků, kteří přicházejí pracovat na farmu. G.Milton je ochráncem slabomyslného siláka, avšak dobráka L.Smalla, jehož záliba v hlazení hebkých věcí končí většinou tragicky(zde tragédii předznamenává *Lennieho smrtící laskání myší a štěněte). Lenniemu dovolí hladit své vlasy manželka šéfova syna, jež obdivuje jeho živočišnou sílu, a toto smrtící laskání způsobuje zlomení jejího vazu.George naposledy vypráví Lenniemu příběh o budoucím štěstí a zastřelí ho, aby ho uchránil před lynčováním.
Cestopis
*Toulky s Charleym – cestování je podáváno humornou formou.
Ukázka z díla
Když jsem byl ještě moc mladý a táhlo mě to někam jinam, dospělí lidé mě ujišťovali, že dospělý věk mě z takových laskomin vyléčí. Když jsem byl už věkem dospělý, předpisovali mi jako lék střední léta. Ve středních letech mě ujišťovali, že mou horečku utiší zralejší věk, a když je mi teď osmapadesát, snad se o to postará stáří. Nic nepomáhá. Čtyři chraplavé hvizdy lodní sirény ještě stále způsobí, že se mi na zátylku rozježí vlasy a nohy začnou podupávat. Hluk tryskáče, zabíhajícího se motoru, dokonce i dusot okovaných kopyt na dlažbě ve mně vyvolá to odvěké rozechvění, sucho v ústech a nepřítomný pohled, rozpálí se mi dlaně a žaludek se začne vysoko vzpínat v kleci žeber. Jinými slovy se to se mnou nijak nelepší; a ještě jinými slovy vandrák jednou, vandrák vždycky. Obávám se, že tahle nemoc je nevyléčitelná. Zaznamenávám to tu ne jiným pro poučení, ale abych to vyložil sám sobě.
Když se začne zmocňovat vrtošivé hlavy virus neklidu a silnice někam pryč odtud vypadá tak široká, přímá a lákavá, oběť si nejprve musí sama v sobě najít správný a dostatečný důvod k odchodu. To není pro zkušeného vandráka nic těžkého. Vypěstoval si v sobě celou zahrádku důvodů, z které stačí jenom utrhnout. Dále si musí naplánovat svou cestu v prostoru a čase, zvolit si směr a cíl. A konečně se musí na svou túru vybavit. Jak jet, co si s sebou vzít, jak dlouho se kde zdržet. Tenhle úsek je v tom všem nezbytný a nesmrtelný. Vykládám to jenom proto, aby se nováčkové vandráckého stavu nedomnívali, že to objevili oni, jak se to domnívá mládež pod dvacet let při svém prvním a novopečeném hříchu.
Jakmile si cestu naplánujeme a vybavíme se vším potřebným, čímž se všechno rozběhne, nastoupí a převládne nový činitel. Výlet, lovecká výprava, výzkumná expedice se promění v celek odlišný od všech jiných cest. Získá svou vlastní osobitost, temperament, individualitu, jedinečnost. Cesta je jako člověk; žádné dvě nejsou stejné. A všechny plány, záštity, chytristiky a nátlak jsou bezvýsledné. Po letech zápasu poznáme, že se nepouštíme na cestu; cesta se pouští do nás. Průvodci, jízdní řády, rezervovaná místa, to všechno zakořeněné a nevyhnutelné, se roztříští na kusy o individualitu naší cesty. Teprve když si puncovaný vandrák tohle uvědomí, může se uklidnit a vyrovnat se s tím. Teprve pak odpadne všechno zklamání. V téhle věci se cesta podobá manželství. Domnívat se, že se dá nějak určovat, povede bezpečně k omylům. Cítím se už lépe, když jsem tohle řekl, ačkoli to pochopí jenom ti, kdo to prožili.
(Toulky s Charleym)