Stendhal, (Beyle, Henri Marie)

 

* 23. leden 1783, Grenoble, Francie

+ 23. březen 1842, Paříž, Francie

 

Francouzský spisovatel.

Narodil se v bohaté rodině. V dětství mu zemřela matka a s otcem si příliš nerozuměl. Jeho otec byl konzervativní a prakticky založený, ale také bezcitný. Stendhal se stal republikánem a ateistou snad právě proto, aby se lišil od svého otce. Údajně mu patří výrok: „ Boha omlouvá jen to, že neexistuje“. Vstoupil do armády a zúčastnil se napoleonských válek. Když padl císař, Stendhal se usadil v Miláně, který byl v té době pod vládou Habsburků. Život v Itálii mu vyhovoval zejména proto, že v této zemi zaznívalo mnoho revolučních myšlenek. To mu umožňovalo zažít dobrodružství a scházet se s revolucionáři. Také se zde velmi zamiloval a vztah prožíval naplno. V roce 1821 ho rakouské úřady vypověděly ze země. Vrátil se do Francie a publikoval zde nejrůznější díla. Po skončení revoluce se znovu vydal do Itálie, tentokrát ve funkci diplomata. V tomto období napsal většinu svých románů a próz. Stendhal zemřel při návštěvě Paříže.

Dílo

Stendhal používá ve svých románech vášnivou lásku, jejich hrdinové neuznávají soudobou společnost, navenek se jí ale přizpůsobují, stávají se z nich tedy pokrytci. Pokud se ale společnosti postaví, zemřou.
Odlišoval se od romantiků psaním neosobních a reálných románů. Měl velké sebevědomí, i když jeho románová tvorba nebyla příliš úspěšná. Neuznával společenské vrstvy ani podnikatelského ducha soudobé Ameriky. Obdivoval renesanci.

*Červený a černý, 1830 – román, ve kterém červená symbolizuje revoluci a černá tmářství a despotismus. Julien Sorel je synem venkovského dřevaře. Jeho snem je získat vysoké postavení. Sympatie k Napoleonovi skrývá a proto, že nemůže dosáhnout vojenské kariéry v době království, stane se knězem, ale bez přesvědčení. Je pokrytcem, který předstírá city a názory podle toho, jak mu to zrovna vyhovuje. Milostný vztah bere pouze jako podporu v jeho kariéře. Nejprve miluje starostovu ženu paní de Rénal, a když se mu podaří vstoupit do vysoké společnosti, zamiluje se do Mathildy de la Mole. Stále však není spokojen. Postřelí paní de Rénal a skončí před soudem. Má mu být udělena milost, ale on ji odmítne. Nechce milost od společnosti, kterou neuznává. Zemře na popravišti.
*Kartouza parmská, 1839, v českém překladu Parmský klášter – román, jehož děj se odehrává převážně v Itálii. Mladý Fabrizzio del Dongo, který je italským šlechticem,si chce získat vysoké postavení. Uctívá Napoleona a zúčastní se bitvy u Waterloo. Tam názorově vystřízliví. Po návratu do Itálie je nucen se v intrikánské společnosti přetvařovat, odchází tedy do jezuitského semináře. Tam se věnuje své kariéře. Blízkou se mu stává teta Gina, která se později stane vévodkyní. Ta nad ním drží ochrannou ruku. Snem Fabrizzia je velká láska. Později ji nachází na neobvyklém místě, ve vězení. Zamiluje se do žalářníkovy dcery Klélie. Vztah mu však nevyjde a on odchází do kartuziánského kláštera.