* 4. únor 1808, Kutná Hora, Čechy
+ 11. červenec 1856, Plzeň, Čechy
Český dramatik, novinář a spisovatel.
Vystudoval staroměstské gymnázium v Praze (od roku 1822), roku 1827 odešel pokračovat ve studiu na gymnáziu do Hradce Králové, kde se seznámil s Václavem Klimentem Klicperou.
Po ukončení gymnázia (1828) odešel studovat Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Studium nedokončil.
Stal se členem Hilmarovy kočovné společnosti, kde se blíže seznámil s Magdalenou Forchheimovou (1803–1870), herečkou a operní zpěvačkou, se kterou se pak v roce 1839 oženil. Po dvou letech působení u této společnosti se vrátil do Prahy.
V Praze získal místo účetního (fourier) ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku, kde pracoval až do roku 1842. Ve volném čase se dále věnoval divadlu a novinařině.
Od roku 1833 prakticky vedl redakci časopisu Jindy a nyní, tento časopis se po roce 1834 změnil na Květy. Redigoval jej do roku 1836 a v letech 1840–1845. Dále vydával časopis Vlastimil (1840–1842), v letech 1846–1849 vydával Pražského Posla. Roku 1849 se pokusil založit noviny pro vesnice – Selské noviny, ale tento pokus brzy ztroskotal.
V roce 1833, společně s Karlem Slavojem Amerlingem, F. Dittrichem, skupinou literátů z okruhu Květů V. Filípkem, F. Hejnišem, Karlem Hynkem Máchou atd., založil Kajetánské divadlo, které hrálo na pražské Malé Straně v domě pana Arbeita. Bylo zaměřeno na vzdělanější vrstvy a během své čtyřleté existence se zde konalo 25 představení především domácích dramatiků (Klicpera, Štěpánek ad.).
Dne 21. prosince 1834 byla uvedena na scéně Stavovského divadla jeho divadelní hra Fidlovačka, kde byla poprvé zpívána píseň Kde domov můj.
V roce 1835 dal dohromady ochotnickou společnost, která hrála české hry ve Stavovském divadle.
Roku 1846 odešel do Stavovského divadla, kde působil jako dramatik. Ředitelem Hofmanem byl pověřen řízením českých představení (do roku 1851). V této době se dostal na vrchol kariéry, byly vydány všechny jeho spisy, obdržel cenu Matice české a zlatý prsten za literaturu, byl nazýván miláčkem českého národa.
V této době působí také jako organizátor českého kulturního života (organizuje plesy atp.).
Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politického dění. Byl členem Svatováclavského výboru, účastníkem Slovanského sjezdu a účastnil se založení Slovanské lípy. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Unhošť v Čechách. Uvádí se jako spisovatel. Patřil ke sněmovní pravici.
Aby uživil početnou rodinu, snažil se úřadům zavděčit oslavnými texty na mocnáře – v roce 1853 například napsal oslavné díkuvzdání za nezdařený atentát na Františka Josefa I. (atentát z 18. února 1853. Nic mu to však nepomohlo a dluhy nadále narůstaly.
V této době si udělal spoustu nepřátel a byl propuštěn z divadla. Poté odešel k Zollnerově kočovné společnosti, těžce onemocněl a nakonec zemřel v Plzni v bídě.
Cílem jeho tvorby bylo vytvořit české drama. Nejprve hry pouze překládal, ale pak je začal i psát.
V roce 1839 se oženil s herečkou a zpěvačkou Magdalenou Forchheimovou, se kterou čekal dítě. Dítě se ale narodilo mrtvé a Magdalena již po tomto těžkém porodu další děti mít nemohla. Záhy navázal intimní poměr s Magdaleninou mladší sestrou Annou Forchheimovou-Rajskou (1824–1903). Tak vznikl podivný manželský trojúhelník se dvěma sestrami. Se svou milenkou Annou nakonec zplodil sedm dětí), které vychovávala manželka Magdalena. J. K. Tyl měl v době svého úmrtí čtyři nezletilé dcery, tři syny (Josef Otakar 1843–1907, Jan Stanislav 1845–1890, František 1853–1902) a nejmladší syn Josef Kajetán se narodil v roce 1856 krátce po Tylově smrti. Dvě z dcer, nejstarší Marie Eleonora (16. března 1848 – 14. října 1868) a Eliška (1850–1909) byly též herečky. Po jeho smrti se Anna Forcheimová-Rajská provdala za spisovatele a žurnalistu Josefa Ladislava Turnovského (1837–1901), pozdějšího ředitele Ústřední Matice Školské, který vedl divadelní společnost po řediteli Prokopovi.
Dílo
Překlady
*Dědičná smlouva – drama s historickým námětem ve dvou jednáních (poprvé provedeno 17. dubna 1831)
Hry
*Výhoň dub – tato hra příliš neuspěla, byla to jeho první hra a tento neúspěch ho na chvíli odradil od psaní.
*Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – (1834) hra se zpěvy, z venkovského prostředí. Zcela zapadla, ale poprvé zde zazněla budoucí česká hymna. Při psaní textu písně Kde domov můj se Tyl nechal inspirovat svými dojmy z údolí řeky Vrchlice.
*Tvrdohlavá žena
*Slepý mládenec
*Paní Marjánka, matka pluku
*Zeman ze starého času aneb Cop a frak – komický obraz ze společnosti ve čtyřech jednáních (poprvé provedeno 10. října 1847)
Hry ze života pražských lidí
*Pražský flamendr
*Bankrotář
*Paličova dcera (1847) Rozárka je dcera venkovského paliče Valenty. Valenta se ze zoufalství a zlosti dopustí žhářství. Rozárka bere vinu na sebe, protože nechce, aby její sourozenci měli otce paliče.
*Chudý kejklíř
Dramatické báchorky
*Strakonický dudák aneb Hody divých žen – dudák Švanda odchází do ciziny za vyšším výdělkem, ale pak si uvědomuje, co pro něj domov znamená a vrací se zpět. Tyl chtěl odsoudit lidi, kteří odešli do ciziny. Pokouší se agitovat pro myšlenku, aby lidé pracovali doma – pro národ.
*Lesní panna aneb Cesta do Ameriky – objevuje se zde stejná myšlenka jako ve Strakonickém dudákovi.
*Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec – reagovala na politickou situaci roku 1848, na tuto situaci zde je mnoho narážek. Hlavní hrdinkou je mlynářka, která nechce dát svou dceru školnímu mládenci. Horský duch ji za to spálí mlýn a nechá ji bloudit, až si uvědomí svou chybu a sebe i svou dceru provdá.
*Jiříkovo vidění
*Čert na zemi
Historické hry
*Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři – zachycuje zde potlačení vzpoury kutnohorských havířů v 15. stol. Inspirací mu byla stávka dělníků smíchovské kartounky v roce 1844. Opat (hlavní hrdina), který se snaží vyřešit spory dohodou, je popraven.
*Jan Hus – hra je namířena proti církvi. Je zde poměrně mnoho historických nepřesností, Hus se v Kostnici setkává s Janem Žižkou, který je pro Tyla ideálním lidovým vůdcem. Tyl udělal z Husa bojovníka za ideály roku 1848.
*Žižka z Trocnova
*Staré město a Malá Strana
*Krvavé křtiny, aneb Drahomíra a její synové
*Měšťané a študenti
Próza
*Dekret kutnohorský – novela
*Rozina Ruthardova – novela
*Vojta chudý čeledín – adaptace románu švýcarského autora J. Gotthelfa. Vyšla za finanční podpory pojizerského vlastence a mecenáše Jana Krouského.
*Poslední Čech – neúspěšný román, obrací se k odnárodněné šlechtě. Hrabě Velenský se považuje za posledního Čecha a chce pro národ získat svého syna, který se národu vzdálil. Nakonec se mu to podaří. Řeší zde generační problémy. V tomto díle převažují romantické prvky nad realistickými. Bylo terčem kritiky Havlíčka.
Drobná díla
*České garanáty – satira
*Pomněnky z roztěže – satira (vydáno v roce 1844)
*Kusy mého srdce – povídky (autobiografie)
*S poctivostí nejdál dojdeš – povídka
*Zloděj – povídka
*Karbaník a jeho milá – povídka
*Braniboři v Čechách – povídka
*Rozervanec – odsouzení romantických životních postojů, kritika Karla Hynka Máchy, především jeho Máje