* 3. únor 1896, Praha, Rakousko-Uhersko
+ 2. listopad 1970, Řím, Itálie
Český, německy píšící spisovatel, básník, esejista a historik umění.
V roce 1906 začal studovat na německém gymnáziu v ulici Na Příkopech. Zatímco na obecné škole patřil jako syn úředníka k „zámožným“ žákům, na gymnáziu ho jeho bohatší spolužáci mezi sebe nepřijali, takže se cítil osamocen. V roce 1913 otiskl první verše v Prager Tagblattu pod pseudonymem Hans Elmar (jméno hrdiny z knihy pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu Carla Spittelera). Maturitu složil v roce 1914 a následně se zapsal na pražské německé universitě studium germanistiky, slavistiky a dějin umění. Ve stejné době začal navštěvovat kavárnu Arco. Zde se seznámil s předními pražskými německými literáty, jako byli například: Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel, Egon Erwin Kisch, Oskar Kuh, Ernst Weiss, Ludwig Winder, Karl Brand, Felix Weltsch nebo Oskar Baum. Stal se vyznavačem expresionismu, spolu s vydavatelem Leo Reissem od roku 1917 připravoval a od roku 1918 redigoval brněnský expresionistický časopis Der Mensch. V letech 1915–1917 se seznámil s českými malíři Václavem Špálou, Vlastislavem Hofmanem a Rudolfem Kremličkou. V letech 1916-1918 sloužil v rakousko-uherské armádě, kde pracoval v zásobovacích skladech v Praze – Holešovicích. Zde se seznámil s Jaroslavem Topičem (synem a nástupcem nakladatele Františka Topiče). Jeho prostřednictvím se seznámil v roce 1918 s malířem Janem Zrzavým.
Od prosince 1921 nastupuje jako tiskový rada německého velvyslanectví v Praze (Pressebeirat der Deutschen Gesandtschaft). Toto místo zastává až do nástupu nacismu. V říjnu 1933 je uvolněn ze svých povinností a v lednu 1934 propuštěn. V roce 1922 zakládá spolu s Oskarem Baumem a Ludwigem Winderem Ochranný svaz německých spisovatelů v Československu (Schutzverband deutscher Schriftsteller in der ČSR). Tato organizace působila aktivně především po nástupu nacistů k moci. Urzidil byl tajemníkem tohoto svazu. Dne 4. dubna 1922 se oženil s Gertrudou Thiebergerovou (dcerou pražského rabína), jako svědci byli na svatbě Jan Zrzavý a sekretář německého vyslanectví Heinrich Stephany.
Od roku 1923 byl Urzidil členem zednářské lóže „Harmonie“. V roce 1925 se stal mistrem a v roce 1937 stoličním mistrem. Tato lóže je v roce 1938 uspána a rozpuštěna.
V noci z 30. června na 1. července 1939 se podařilo manželům Urzidilovým opustit území Protektorátu. Odjeli do Itálie a odtud lodí do Velké Británie, kam dorazili 2. srpna 1939. Usídlili se ve vesničce Viney Hill v Gloucestershire. V lednu 1941 se Urzidilovi v Londýně setkávají s básnířkou Bryher, která financovala jejich útěk. 30. ledna odplouvají Urzidilovi do Spojených států amerických, 12. února přistávají v New Yorku. Ve Spojených státech amerických se Urzidil nejprve živil jako knihvazač. Po překonání počáteční nedůvěry k přistěhovalcům se začal opět věnovat psaní. 16. dubna 1946 získává Urzidil americké občanství. V letech 1951-1953 pracoval v rakouském oddělení rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Byl propuštěn v rámci čistek mccarthismu.
Urzidil podnikl přednášková turné, především po Evropě, a to v letech 1953, 1957, 1962, 1964, 1965, 1968 (během této cesty se ve Vídni naposledy osobně setkal s Janem Zrzavým). Při své poslední přednáškové cestě v roce 1970 zemřel v Římě na mozkovou mrtvici. Je pohřben na hřbitově Campo Santo Teutonico u baziliky svatého Petra.
Po Urzidilovi je pojmenována planetka 70679 Urzidil, která byla objevena v roce 1999 na hvězdárně Kleť astronomy Janou a Milošem Tichým. V roce 2006 otevřela Společnost Johannese Urzidila jeho muzeum ve Zvonkové (Glöckelberg) na Šumavě. Expozice již ale byla uzavřena.
Dílo
Spisy
*Goethe v Čechách (Goethe in Böhmen, 1932, rozšířeno 1962)
*publikace o Václavu Hollarovi: německy: Wenceslaus Hollar: Der Kupferstecher des Barock, 1935) umělecká monografie o Hollarově práci v mědirytectví
*česky: Václav Hollar: Umělec, vlastenec, světoobčan (varianta názvu: Hollar: život umělce a evropana, 1937)
*anglicky: Hollar: A Czech Emigré in England (1942)
Povídky, básně, eseje
*Ztracená milenka (Die verlorene Geliebte, 1956) – povídky
*Memnonův sloup (Die Memnonsäule, 1957) – básně
*Pražský triptych (Prager Triptychon, 1960) – povídky
*O básnění (Über das Dichten, 1961) – eseje
*Das Elefantenblatt (1962) – povídky
*Tudy kráčí Kafka (Da geht Kafka, 1965) – eseje
*O mém pražském tatínkovi a o mém newyorském řemesle (Väterliches aus Prag und Handwerkliches aus New York, 1969) – autobiografie
*Poslední tombola (Die letzte Tombola, 1971) – posmrtně vydané povídky
*Pedantova zpověď (Bekenntnisse eines Pedanten, 1972) – posmrtně vydané autobiografické povídky a eseje
České překlady
*Hry a slzy – výbor z povídek, překlad František Marek,
*Kde údolí končí, výbor povídek, překlad Anna Nováková a Jindřich Buben,
*Pražský triptych – povídky, překlad Božena Koseková, doslov napsala Ingeborg Fialová-Fürstová
*Poslední host / Der letzte Gast – výbor z povídek, překlad Jindřich Buben a Anna Nováková
*Život s českými malíři. Vzájemná korespondence s Janem Zrzavým. Vzpomínky – texty – dokumenty. Vybral, uspořádal a doprovodné texty napsal Vladimír Musil.
*Jdu starým lesem, výbor povídek, překlad Jan Mareš, České Budějovice
*Malý průvodce dějinami Čech, překlad Jindřich Buben
*Ferdinand Peroutka, Johannes Urzidil: O české a německé kultuře, editoři: Jaroslava Jiskrová, Martin Groman
*Goethe a Čechy, editoři: Veronika Dudková, Michaela Jacobsenová, Václav Petrbok
*To byl Kafka, překlad Jana Zoubková
Ocenění díla
*cena Charlese Veillona, Charles-Veillon-Preis, Švýcarsko, 1957
*člen korespondent Adalbert-Stifter-Institut des Landes Oberösterreich v Linci, 1958
*rakouský spolkový prezident jmenuje Urzidila profesorem honoris causa, 1961
*člen korespondent Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung v Darmstadtu, 1962
*Velká rakouská státní cena za literaturu, 1964
*Literární cena města Kolína nad Rýnem, 1964
*Cena Andrease Gryphia (Andreas-Gryphius-Preis, Düsseldorf),1966