Verlaine, Paul

posted in: Výročí | 0

 

* 30. březen 1844, Méty, Francie

+ 8. leden 1896, Paříž, Francie

 

Francouzský „prokletý“ básník, představitel symbolismu.

Narodil se v rodině důstojníka, po celý život však byl citově závislý na matce. Vystudoval lyceum, kde již ve 14 letech začal psát své první básně. Po studiu pracoval jako úředník na pařížské radnici. Žil většinou jako bohém. Holdoval společenským akcím a večírkům, tam se také seznámil se svou budoucí manželkou Mathildou Mantéovou. Oženil se a krátce působil jako učitel v Anglii. Tragicky skončilo úzké přátelství s Jean Arthurem Rimbaudem (další z francouzských prokletých básníků) Oba básníci se velmi sblížili, přestože Verlainovi bylo v té době 27 let a Rimbaudovi teprve 17 let. Verlaine opustil ženu a čerstvě narozeného syna Georgese a odjel s Rimbaudem do Belgie, ale jejich vztah se asi po dvou letech hroutil a Verlaine nakonec v hádce Rimbauda postřelil. Po dvou letech strávených ve vězení se snažil znovu neúspěšně sblížit s Rimbaudem. Po propuštění propadl stejně jako Rimbaud tuláctví, alkoholismu, byl agresivní a postupně chátral. Často měnil bydliště a partnery a při svém působení na školách v Anglii navázal vztah se svým žákem Lucienem Létinoisem. Po roce 1880 se vrátil do Paříže a později na venkov k matce – za ublížení na zdraví (vůči matce) se dostal opět do vězení – tentokrát na dva měsíce. Roku 1884 Verlaine vážně onemocněl, nedlouho poté umřel Lucien. Verlaine navázal nový vztah s F.A.Caralsem a toho také učinil svým dědicem. Jeho pohřbu se účastnila celá umělecká Paříž.

Dílo

*sbírka Saturnské básně (1866) – obsahuje čtyřicet básní, které se vyznačují melodičností a cílenou neurčitostí (obrazy v pološeru).
*Galantní slavnosti (1869) – inspirace kresbami rokokových malířů
*Dobrá píseň (1870) – sbírka věnovaná jeho ženě Mathilde Mautheové, opěvuje klidný manželský život
*Romance beze slov (1874) – básně vznikly za pobytu Verlaina a Rimbauda v Anglii a Belgii. Jsou poznamenány autorovou citovou krizí, vzniklou seznámením s Rimbaudem a opuštěním manželky. Každá báseň představuje jiný rytmický celek, hodnota verše je měřena jeho hudebností.
*Moudrost (1881) – odráží autorovu náboženskou krizi, jeho návrat ke katolické víře.
*Prokletí básníci (1884) – významné portréty Verlainových básnických přátel. Tímto pojmem označil T. Corbiéra, J.A.Rimbauda, S. Mallarmého a sebe.
*Kdysi a nedávno (1884) – ve sbírce je zařazena báseň Poetické umění, definující symbolistickou poetiku.

V některých básnických sbírkách se střídají sny o čistotě, zklamání z lásky či mystická vytržení :
*Láska, (1885)
*Paralelně, (1889)
*Ženy, (1891)
*Štěstí, (1893)
*Elegie, (1893)

Vrcholné tvůrčí Verlainovo období je založeno především na hudebnosti verše. Hudebnost jeho básní inspirovala i mnohé hudební skladatele.

Verlaine psal i prózy a paměti
Vdovcovy paměti, (1886)
Mé špitály, (1891)
Má vězení, (1893)
Zpověd,i (1895)
Za české překlady Verlainových děl vděčíme především J. Vrchlickému, F. Hrubínovi, K. Čapkovi a V. Dykovi.