* 10. březen 1920, Ville-d’Avray, Francie
+ 23. červen 1959, Paříž, Francie
Francouzský prozaik, novinář a kritik, jazzový hudební skladatel, trumpetista, dramatik, písničkář, herec, malíř, překladatel, scenárista a člen kolegia patafyziky.
Roku 1942 se seznámil Claudem Abadiem, a poté se Vian stal hudebníkem v jeho jazzovém orchestru. Druhá světová válka se Viana nijak nedotkla, neboť ji prožil mezi hudbou a mejdany. Pro nedostatek peněz byl Vian v roce 1945 nucen hledat práci, kterou nalezl ve Francouzském normalizačním úřadu. Od roku 1946 pracoval v Živnostenské komoře papírenského průmyslu. V této době napsal několik děl, která však byla vydána až později. Jeho první román Naplivu na vaše hroby (1946) se stal ve Francii bestsellerem a umožnil Vianovi stát se finančně nezávislým. Vian román prezentoval jako dílo Vernona Sullivana, Američana černé pleti, sám sebe uváděl pouze jako překladatele. Přestože mystifikace vyšla brzy najevo, Vian pod Sullivanovým jménem vydal ještě další tři romány. Příběh vyvolal bouři nevole mezi francouzskými kritiky pro své sadistické a pornografické motivy. Nakladatel tohoto díla byl obžalován pro nemravnost a Vian odsouzen k 15 dnům vězení.
O rok později vyšel Vianův nejslavnější román Pěna dní, který se stal populárním až po Vianově smrti.
Vian zemřel při promítání filmové verze románu Naplivu na vaše hroby na srdeční selhání.
V jeho dílech se objevuje více témat, která by šlo označit jako stěžejní (úzkostlivé stavy vyvolané nemocí, kritika církve, militarismu, sociální péče, aj. ). Tato témata se mísí s jakousi idealizací lásky. Dále u něj lze najít prvky existencialismu jako je pocit strachu z nepřátelské společnosti a útoky proti ní.
Dílo
Romány
*Pěna dní (L’Écume des Jours, 1947)
*Srdcerváč (L’Arrache-cour, 1953)
*Podzim v Pekingu (L’Automne a Pékin, 1947)
*Červená Tráva (l’Herbe rouge, 1950)
Romány Vernona Sullivana[editovat | editovat zdroj]
Naplivu na vaše hroby (J’irai cracher sur vos tombes, 1946)
U mrtvých na barvě kůže nesejde (Les morts ont tous la meme peau, 1947)
Zabte ošklivé (Et on tuera tous les affreux, 1948)
Holky nemaj ponětí (Elles se rendent pas compte, 1950)
Sbírky povídek
*Rozruch v Andénách (Troubles dans les Andains, 1966) – absurdní „detektivní“ povídka
*Motolice a plankton (Vercoquin et le plancton, 1947) – povídky o příhodách Majora
*Mravenci (Les Fourmis, 1949) – převážně antimilitaristické
*Flanďákova koupel (Le Ratichon Baigneur, 1981)
*Vlkodlak (Le Loup-Garou, 1970)
*Podšité chvilky
Dramata
*Rozčtvrcení pro všechny (L’Équarrissage pour tous, 1947)
*Svačinka generálů (Le Gouter des généraux, 1951)
*Budovatelé říše (Les Bâtisseurs d’Empire, 1957)
Písně
Boris Vian se proslavil také písňovou tvorbou. Nejznámější písní se pravděpodobně stala Le Déserteur (1954), ve které vyjádřil svůj protest proti válce v Alžírsku. Tato píseň byla ve Francii zakázána. Původní znění posledních dvou veršů nebylo až tak pacifistické (…upozorněte své četníky, že budu ozbrojen a vím jak se střílí), ale Boris Vian později akceptoval úpravu, kterou provedl jeho přítel Marcel Mouloudji. Českou verzi nazpíval Jaromír Nohavica podle překladu Miloše Rejchrta.[1]