* 21. listopad 1694, Paříž
+ 30. květen 1778, Paříž
Francouzský historik, filozof, dramatik, básník, prozaik a publicista.
Tohoto času využil psaním epické básně Henriáda, která si později získala velkou chválu. V roce 1718, krátce potom, co ho propustili z vězení, se v Paříži dávala jeho hra Oidipus a sklidila ohromný úspěch. Voltaire byl již ve svých čtyřiadvaceti letech známou a slavnou literární osobností. S penězi uměl dobře nakládat a tak postupně bohatl a stával se nezávislým. Ale v roce 1726 se dostal do potíží, měl totiž pověst nejvtipnějšího autora a nejzábavnějšího člověka své doby a úplně přestal postrádat skromnost. To mělo za následek spor mezi ním a šlechticem de Rohanem, ale ve slovní potyčce samozřejmě zvítězil Voltaire. To si ale šlechtic nenechal líbit a brzy potom ho dal zbít bandou darebáků a později ho znovu nechal uvrhnout do Bastily. Nakonec byl Voltaire propuštěn pod podmínkou, že opustí Francii.
Odjel tedy asi na dva a půl roku do Anglie a pobyt tam pro něj znamenal velký obrat v životě. Naučil se mluvit a číst anglicky a tak poznal díla takových slavných Angličanů, jakými jsou třeba William Shakespeare, Francis Bacon, John Locke nebo Isaac Newton. Také se osobně seznámil s většinou současných předních anglických myslitelů. Roku 1734 musel opustit Paříž. Většinu příštích patnácti let žil v Cirey ve východní Francii, kde byl milencem nádherné a vzdělané madame du Chatelet, manželky jednoho markýze. V roce 1749 zemřela a rok po její smrti odjel Voltaire do Německa na osobní pozvání pruského krále Friedricha ll. Velikého. Nejdříve s vynikajícím a inteligentním Friedrichem vycházel dobře, ale nakonec se nepohodli a Voltaire po třech letech strávených na jeho dvoře v Postupimi roku 1753 Německo opustil.
Usadil se na jednom statku u Ženevy, kde byl v bezpečí před francouzským i pruským králem, ale kvůli jeho liberálním názorům pro něj začalo být nebezpečné i Švýcarsko. A tak se v roce 1758 přestěhoval na nový statek ve Ferney u francouzsko-švýcarské hranice, odkud by mohl v případě potíží s úřady utéct dvěma směry. Nakonec tam zůstal celých dvacet let, psal díla a bavil hosty. Do Paříže se vrátil až roku 1778 ve svých třiaosmdesáti letech a šel na premiéru své nové hry Irena. Publikum ho oslavovalo jako „velikého děda“ francouzského osvícenství, navštívily ho stovky obdivovatelů a mezi nimi byl i Benjamin Franklin. Ale Voltairův život již byl u konce, zemřel v Paříži a jeho ostatky jsou pochovány v pařížském Panthéonu.
Dílo:
Hned jeho první epigramy na Filipa Orleánského mu vynesly téměř roční vězení v Bastile.
Francois Voltaire byl osvícenský historik, filozof, dramatik, básník, prozaik a publicista, jeho spisy tvoří přes 30 000 stran a obsahují epické básně, lyrickou poezii, osobní korespondenci, pamflety, romány, povídky, hry a vážmé knihy o historii a filozofii. Byl také jízlivým kritikem absolutismu a církevního fanatismu.
*Rozprava o snášenlivosti
*Pojednání o mravech a duchu národů
*Candide neboli Optimismus
*Zaira
*Mohamed
*Mérope
*Století Ludvíka XIV
*Oidipus
*Irena
*esej O povaze a ducha národů.
Po návratu do Francie vydal roku 1734 knihu, která znamenala pravý začátek francouzského osvícenství. Bylo to jeho první velké filozofické dílo, které nazval
*Filozofické listy
často označované jako Listy o Angličanech. V této knize příznivě popsal britský politický systém a názory anglických myslitelů. Ale zveřejnění této knihy vyvolalo hněv francouzských úřadů a Voltaire musel znovu opustit Paříž.