Zábrana, Jan

 

* 4. červen 1931, Herálec, Československo

+ 3. září 1984 Praha, Československo

 

Český básník, prozaik, esejista a významný překladatel z ruštiny a angličtiny.

Jan Zábrana se narodil v Herálci roku 1931 a v roce 1940 se s rodinou přestěhoval do Humpolce. Roku 1950 byla odsouzena jeho matka Jiřina Zábranová. Téhož roku složil maturitu na humpoleckém gymnáziu, ale nebyl vzhledem k politické perzekuci své rodiny přijat na filozofickou fakultu. Do roku 1952 studoval čtyři semestry na Katolické bohoslovecké fakultě UK v Praze, téhož roku byl odsouzen také jeho otec. Pak pracoval jako pomocný dělník v Tatrovce Smíchov, Družstvu Smalt v Radotíně, provozovně ve Veletržní ulici.[1] Poté se 27. října 1954 stal překladatelem na volné noze, ovšem také se začínají projevovat záchvaty deprese. V roce 1957 debutuje v časopise s vlastní básnickou tvorbou. Při amnestii v roce 1960 byli propuštěni Zábranovi rodiče na svobodu. V roce 1963 bylo požehnáno manželství s Marií Leskovjanovou, do kterého se narodila o rok později dcera Eva.
V roce 1965 vydal svoji první sbírku básní Utkvělé černé ikony. V roce 1969 je vydána jeho poslední báseň za jeho života. Během normalizace mu bylo znemožněno vydávat vlastní tvorbu a mohl pouze překládat. V následujících letech upadal do stále těžších depresí. V roce 1976 Zábrana onemocněl diabetem a v roce 1984 umřel na rakovinu.[2] Od roku 1954 se věnoval literární práci jako překladatel z povolání. Zaměřil se zejména na ruskou, anglickou a americkou prózu a poezii a pro české čtenáře objevil četné pozoruhodné autory a hodnotná díla. Patří k nim například překlad Osipa Mandelštama, či Borise Pasternaka. Především však „znovuobjevil“ a do českého jazykového a literárního světa „přivedl“ ojedinělé literární dílo ruského židovského autora Isaaka Babela. Babelova Rudá jízda byla v českém kontextu poprvé přeloženou již roku 1928. Jan Zábrana však literární kvalitu díla podtrhává a umocňuje svým básnickým citem a vybroušeným překladatelským řemeslem.
K řadě svých překladů připojil esejistické komentáře. Souborné vydání vyšlo pod titulem Potkat básníka (1989).
Přeložil básně Émile Verhaerena (sbírka Básně – výbor, překlady Jiří Konůpek a Jan Zábrana, Praha, SNKLU, 1962, edice Světová četba, Sv. 294).
Vedle překladatelské činnosti se věnoval vlastní literární tvorbě, především poezii. Za svého života publikoval sbírky Utkvělé černé ikony (1965), Lynč (1968) a Stránky z deníku (1968), v nichž usiloval o spojení básnického civilismu s filozoficky laděnou subjektivní tvůrčí tóninou. Celé jeho básnické dílo bylo vydáno posmrtně v souborech Jistota nejhoršího (1991) a Básně (1993).
V 50. letech psal hrabalovsky laděné prózy (Sedm povídek, 1993). Později napsal spolu s Josefem Škvoreckým několik detektivek (Vražda v zastoupení, 1967) a dětskou knížku Táňa a dva pistolníci (1965).
Sugestivní svědectví o době, svém životě, názorech a postojích podal ve svých poznámkách a deníkových záznamech. Ty začínají rokem 1948, přesněji jeho popřevratovými událostmi a časově překlenují celý autorův život. Výbor z jeho deníků pod názvem Celý život byl poprvé uspořádán a vydán v roce 1992 a získal ocenění Kniha roku Lidových novin.

Dílo

Básnické sbírky

*Utkvělé černé ikony, 1965, upravené a rozšířené vydání 1993
*Stránky z deníku, 1968, upravené a rozšířené vydání 1993
*Lynč, 1968, upravené vydání 1993
*Jistota nejhoršího (výbor z básnické pozůstalosti), 1991
*Zeď vzpomínek, 1992
*Básně (soubor sbírek Utkvělé černé ikony, Stránky z deníku a Samosoud /původně Lynč/), 1993
*Nápěvy (básně z let 1945 – 1954), 2007
*Socha z hlasů (výbor z poezie vydaný k nedožitým osmdesátým narozeninám básníka), 2011

Detektivky (s Josefem Škvoreckým)

*Vražda pro štěstí, 1962
*Vražda se zárukou, 1964
*Vražda v zastoupení, 1967

Knižka pro děti (s Josefem Škvoreckým)

*Táňa a dva pistolníci, 1965

Deníky

*Celý život 1, 2, 1992, uspořádali Dušan Karpatský a Jan Šulc,
*Náruč plná vřesu, 1998

Eseje a úvahy

*Potkat básníka, 1989, uspořádal Vladimír Novotný a Antonín Přidal, doslov Vladimír Novotný